Acanthaceae (Paznehtníkovité)

Existuje asi 250 rodů s asi 2500 druhy. Pochází především z tropů. Rostou v podobě bylin nebo keřů, některé jsou epifity. Listy jsou jednoduché, protistojné i křížmostojné (občas s pilovým, laločnatým nebo zvlněným okrajem) bez palistů. Plodem je tobolka. Mezi nejznámější rostliny patří: Krosandra a Thunbergie.

Mezi rody této čeledě patří:

Achariaceae

Acoraceae (Puškvorcovité)

Actinidiaceae

Adoxaceae (Pižmovkovité)

Agapanthaceae

Agavaceae (Agávovité)

Aizoaceae (Kosmatcovité)

Alismataceae (Žabníkovité)

Alliaceae (Česnekovité)

Altingiaceae

Amaranthaceae (Laskavcovité)

Amaryllidaceae (Amarylkovité)

Existuje v ní 65 rodů a asi 850 druhů. Patří mezi trvalky. Vyskytují se především v tropech nebo subtropech. Jedná se o byliny, které vyrůstají z cibulek nebo oddenků. Tvoří jej staostatný stvol a saostatné zpravidlá úzké čárkovité mírně ztlustlé listy. Méně časteji nabývají tvaru kopinatého, vejčitého nebo dokonce kulatého. Kvete oboupohlavnými květy složené z 6ti okvětních lístků. Mohou být samostatné nebo ve vrcholících, okolících nebo hlávkách. Plodem je tobolka nebo bobule. Mezi nejznámější zástupce patří jarní cibuloviny: Sněženka, Bledule a Narcis, dále Amarylis, Klívie a Sloní ucho / Krvokvět.

Zdroje:

• http://rostliny.prirodou.cz/amarylkovite/
  

Mezi rody této čeledě patří:

Anacardiaceae (Ledvinovníkovité)

Annonaceae (Láhevníkovité)

Apiaceae (Miříkovité)

Existuje na 400 rodů a více než 3000 druhů v podobě bylin. Rostliny vydávají aromatickou vůni, mají dutý stonek a kvetou v okolíku žlutými, bílými nebo zelenobílými drobnými kvítky s 5ti okvětními lístky. V této čeledi se najde hodně léčivých bylin nebo koření a rovněž tak jedů.

Mezi rody této čeledě patří:

Apocynaceae (Toješťovité)

Existuje v ní asi 424 rodů a asi 1500 druhů. Naleznou se zde byliny, keře, stromy i liány. Rozšířená je předevší v teplých oblastech subtropů a tropů. V těchto případech se jedná o trvalky. Mnoho druhů při poranění roní mléčný latex. Listy bývají nejčastěji protistojné, občas střídavé. Nemají nepravidelný okraj ani palisty. Květy vyrůstají samostatně nebo ve vrcholičnatých květenstvích. Jsou oboupohlavné se 4 - 5 okvětními lístky. Plodem je tobolka, peckovice nebo bobule. K nejznámějším zástupcům patří Pouštní růže, Svícník, Voskovka a Oleandr.

Zdroje:

• http://rostliny.prirodou.cz/tojestovite/

Mezi rody této čeledě patří:

Aponogetonaceae

Aquifoliaceae (Cesmínovité)

Araceae (Áronovité)

Patří sem více než 3000 druhů. Najdou se zde byliny i keře, dále terestrické, epifytské, liánovité nebo dokonce i vodní rostliny. Náleží především k trvalkám. Kořeny bývají v pdobě hlíz nebo oddenku. Listy mohou být s řapíkem i bez a vyrůstají střídavě. Žilnatina je zpeřená, dlanitá nebo souběžná. Pokud se jedná o tvar, oblíbený je střelovitý, srdčitý nebo hrálovitý. Květenstvím je palice (ztlustlé klasy) s toulcem (vzácně bez). Plodem je peckovice nebo bobule, méně častěji oříšek, měchýřek nebo tobolka. Obvykle bývá i dužnatý.

Pocházejí z tropických lesů. Vyznačují se zvláštním květenstvím v palici, kterou obklopuje jediný obvykle tuhý listen zvaný toulec. Nejsou náročné na světlo, vyhovuje jim polostín a přímé slunce jim škodí. Jsou poměrně snášenlivé na sušší vzduch uvážíme-li odkud pocházejí, ale každopádně rosení jim nebude vadit.

Zdroje:

• http://cs.wikipedia.org/wiki/Araceae

Mezi rody této čeledě patří:

Araliaceae (Aralkovité)

Existuje asi 254 rodů a 800 druhů. Patří mezi trvalky. Listy jsou obvykle zpeřené nebo dlanité a květy drobné ve velkých latech.

Pocházejí především z tropů a to v podobě lián, dále stromů, keřů a bylin. Vyhovuje jim vyšší vzdušná vlhkost a stín nebo polostín.

Mezi rody této čeledě patří:

Araucariaceae (Blahočetovité)

Arecaceae (Arekovité)

Patří mezi jednoděložné rostliny. Znamená to například, že vytvářený stonek netloustne jako u dvouděložných anebo úplně chybí. Tato čeleď je lidově označována jako palmy a je jedinou čeledí řádu arekotvarých. Většinou pochází z tropů nebo subtropů. Nejjižněji rostoucí palmou je Rhopalostylis sapida rostoucí na 44 rovnoběžce na Chatmanových ostrovech a nejseverjněji rostoucí palmou je Chamaerops humilis, který dosahuje 44 rovnoběžky v jižní Francii. Existuje asi 189 rodů a 2361 druhů. Existují tyto podčeledě:

• Arecoideae
• Calamoideae
• Ceroxyloideae
• Coryphoideae
• Nypoideae

Najdeme v ní keře, vysoké i nízké stromy a dokonce i liány. Listy se nacházejí pouze na konci ve tvaru chocholu, jsou stálozelené, dlanitého nebo 1x (vzácně 2x) zpeřeného tvaru. Rostliny mohou být jednodorné nebo dvoudorné. Bílé nebo béžové květy jsou většinou jednopohlavné, drobné, tvořící husté laty. Plodem je bobule nebo peckovice (s jedinou peckou). Palmy mají široké využití v zemědělství i průmyslu.

Pro pěstování pro ně většinou platí, že by neměli přijít na přímé slunce, mají rády rozptýlené světlo a rosení. Přesazovat by se měly pouze v případě nutnosti protože jej špatně snášejí a nedoporučuje se je také přenášet na jiné místo (mnohdy stačí o 1m nebo jiné natočení). Jsou pak schopné na dlouhou dobu zastavit růst.

Zdroje:

• http://cs.wikipedia.org/wiki/Arecaceae

Mezi rody této čeledě patří:

Aristolochiaceae (Podražcovité)

Asclepiadaceae (Klejichovité)

Asparagaceae (Chřestovité)

Asphodelaceae (Asfodelovité)

Aspleniaceae (Sleziníkovité)

Asteliaceae

Asteraceae (Hvězdnicovité)

Je to velmi bohatá čeleď. Řadí se sem více než 1300 rodů s cca 20 000 druhů. Náleží sem jednoletky, dvouletky i travalky, dále pak byliny, polokeře, keře a dokonce i stromy. Listy mohou být střídavé i vstřícné, celokrajné nebo různě vykrajované. Květy jsou charakteristickým znakem hvězdnicovitých. Většinou jsou 5tičetné (4četné zřídka) a především jsou seskupené v úboru. Principem úboru je, že na středovém terčíku je seskupeno mnoho drobných květů vedle sebe, přičemž u krajních jsou okvětní lístky protažené a jsou lidově považovány za jediné okvětní lístky. Typickým příkladem je kopretina. Plodem je nažka.

Zdroje:

• http://cs.wikipedia.org/wiki/Asteraceae

Mezi rody této čeledě patří:

Aucubaceae

Balsaminaceae (Netýkavkovité)

Basellaceae

Begoniaceae (Kysalovité)

Berberidaceae (Dřišťálovité)

Betulaceae (Břízovité)

Biebersteiniaceae

Bignoniaceae (Trubačovité)

Mezi rody této čeledě patří:

Bixaceae

Blechnaceae (Žebrovicovité)

Bombacaceae (Bavlníkovité)

Boraginaceae (Brutnákovité)

Existuje v ní 100 - 150 rodů a na 2000 druhů. Patří mezi jednoletky i trvalky. Jedná se nejčastěji o byliny, dále keře, stromy i liány. Povrch bývá opatřený chloupky nebo je jinak zdrsnělý. Zpravidla střídavé listy bývají celokrajné bez výkrojků a bez palistů. Mívají různé velikosti v závislosti na vzdálenosti od země. Květy jsou obvykle oboupohlavné, zvonkovitě až trubkovitě tvarované a vyrůstají ve vijanu. Plodem je jednosemenná tvrdka, peckovice nebo tobolka. Mezi nejznámější zástupce patří Brutnák, Plicník nebo Kostival.

Zdroje:

• http://rostliny.prirodou.cz/brutnakovite/
• http://cs.wikipedia.org/wiki/Boraginaceae

Mezi rody této čeledě patří:

Brassicaceae (Brukvovité)

Existuje asi 380 rodů a na 3200 druhů. Rostou od polárních oblastí po tropy, zejména na severní polokouli.

Najdou se mezi nimi jednoletky, dvouletky i trvalky. Co se týče formy, tak se jedná zejména o byliny, méně častěji keře nebo popínavé rostliny. Listy jsou obvykle střídavé s velkou rozmanitostí tvarů řapíku. Nemá palisty. Kvete obvykle v chocholíku, hroznu nebo klasu. Kvete oboupohlavnými květy se 4mi okvětními lístky. Nejčastější je žlutá a bílá barva. Plodem bývá šešule.

Zdroje:

• http://cs.wikipedia.org/wiki/Brassicaceae

Mezi rody této čeledě patří:

Bromeliaceae (Bromeliovité)

Existuje více než 3000 druhů rostoucích v drtivé většině jako byliny, výjmečně jako malé stromky. Rostliny pocházejí především z tropických lesů Ameriky, výjmečně ze subtropické Ameriky nebo západní Afriky. Uchycují se zde na stromech jako epifity. Ale není to pravidlem, mohou naleznou se i pozemní terestrické druhy nebo často sukulenty. Listy vyrůstající ve spirále vytvářejí růžici, která slouží k zachycování vody. Bývají pevné, kožovité, tvaru čárkovitého, kopinatého nebo vejčitého, občas s jemnými ostny po krajích. Květy bývají jednodomé, uspořádané do jednoduchých nebo složených lat, klasů a hlávek s často nápadnými listeny. Po odkvětu rostlina odumírá. Plodem je tobolka nebo bobule.

Živiny získávají z vlhkosti vzduchu a deště, odumřelého hmyzu, exkrementů, atp. Potřebují vyšší vlhkost vzduchu. Množí se dceřinými rostlinkami.

Zdroje:

• http://cs.wikipedia.org/wiki/Bromeliaceae

Mezi rody této čeledě patří:

Burseraceae

Butomaceae (Šmelovité)

Buxaceae (Zimostrázovité)

Byblidaceae

Cactaceae (Kaktusovité)

Pro Čechy je to velmi známá čeleď, přestože u nás kaktusy nerostou. Také mezi významnými botaniky-kaktusáři se vyskytuje jedno české jméno a to Alberto Vojtěch Frič 1882 - 1944 (o jeho cestách vyšel také komix v ABC v rámci cyklu Lovci zelených pokladů). Mnoho evropských sbírek je založeno na semenech dovezených českými dělníky, kteří do Ameriky jezdily na montáže. Některé druhy byly dokonce díky těmto zásilkám sachráněny před vyhynutím. Podle různých taxonomických pojetí existuje 120 - 220 rodů.

Název pochází z řečtiny. Vyskytují se především v Jižní a Severní Americe. Díky lidem se však rozšířily na všechny kontinenty. Patří mezi sukulenty. Většině z nich vyhovuje prostředí polopouště a stepy. Méně pak pouště a 1/20 dokonce na deštné pralesy s druhy epifiticky rostoucími na stromech, kterým vyhovuje rosení - např. Rhipsalis (Věšák). Z westernů lidi znají hlavně veliké několikametrové obry. Většina druhý ale nepřerůstá výšku 20cm. Celkový rozptyl je pak od 5mm po 15m. Vysoké druhy pak slouží často ptákům pro vybudování si hnízda jako náhraška dutin ve stromech. Člověk kaktusy kromě okrasné hodnoty využívá také v potravinářském průmyslu zejména k výrobě alkoholických i nealkoholických nápojů.

Typickým znakem kaktusu je areola, což je zakrnělá postranní větev. Listy jsou pak přetvořené v trny, které slouží jednak k odrazení zvířat k jejich poškození, ale vytvářejí také alespoň nějaký stín. Druhy které naopak rostou ve vysokých polohách jsou ochlupené. Povrch (kutikula) je velmi tuhý, aby dokázal odolávat ostrému sluníčku a teplu a zabraňoval tak odpařování vody. Květy jsou u kaktusů obzvláště krásné. Mohou nabývat různých barev. Napříkal rod Mammillaria je známý tím, že květy vyrůstají na koncích stonků kolem dokola ve věnečcích. Dále asi každý bude znát vánoční kaktus.

Podle místa výskytu vyplývá, že většině kaktusů vyhovuje mírná zálivka, dobře propustný písčitý substrát (je ovšem nutné do něj dodávat minerály v hnojivu) a plné slunce. Na zimu snížit teplotu na 5 - 10°C a nezalévat vůbec. Tato fáze je většinou nutná k tomu, aby jste rostliny donutily ke květu.

Množí se drobnými semeny nebo řízkováním. Oblíbené je také roubovaní. (Komerčně nabízené roubovance se mi zdají být ovšem kýčovité, což prezentuji čistě jako můj osobní názor.)

Zdroje:

• http://cs.wikipedia.org/wiki/Cactaceae

Mezi rody této čeledě patří:

Calycanthaceae (Sazaníkovité)

Campanulaceae (Zvonkovité)

Cannabidaceae (Konopovité)

Cannaceae (Dosnovité)

Capparidaceae (Kaparovité)

Caprifoliaceae (Zimolezovité)

Caricaceae (Papájovité)

Caryophyllaceae (Hvozdíkovité)

Patří sem asi 100 rodů s přibližně 2500 druhy. Patří mezi jednoleté až vytrvalé byliny. Rostliny v drtivě většině pochází z mírného pásu severní polokoule. Lodyha bývá vidličnatě větvená. Listy nejčastěji vyrůstají protistojně bez palistů nebo křižmostojně. Stejně tak nejčastěji jsou květy oboupohlavné s 5ti okvětními lístky ve vrcholičnatých květenstvích. Plodem bývá tobolka.

Zdroje:

• http://cs.wikipedia.org/wiki/Hvozd%C3%ADkovit%C3%A9
• http://www.kvetenacr.cz/celed.asp?IDceled=32

Mezi rody této čeledě patří:

Cecropiaceae

Celastraceae (Jesencovité)

Cephalotaceae (Láčkovicovité)

Cephalotaxaceae (Hlavotisovité)

Ceratophyllaceae (Růžkatcovité)

V této čeledi existuje pouze 1 rod Ceratophyllum s 6ti druhy. Patří sem vodní rostliny s nitkovitými přeslenitými listy vyrůstajícími do všech směrů kolem stonku. Kvete samčími a samičími květy.

Množí se dělením.

Zdroje:

• http://cs.wikipedia.org/wiki/Ceratophyllum

Mezi rody této čeledě patří:

Cercidiphyllaceae

Chenopodiaceae (Merlíkovité)

Chrysobalanaceae

Cibotiaceae

Cistaceae (Cistovité)

Cleomaceae

Clethraceae

Clusiaceae

Cobaeaceae

Cochlospermaceae

Colchicaceae (Ocúnovité)

Combretaceae (Combretovité)

Commelinaceae (Křížatkovité)

Convallariaceae (Konvalinkovité)

Convolvulaceae (Svlačcovité)

Cornaceae (Dřínovité)

Corylaceae (Lískovité)

Corynocarpaceae (Kyjovcovité)

Costaceae

Crassulaceae (Tlusticovité)

Existuje asi 1500 druhů v 40 rodech. Jedná se o sukulentní rostliny rostoucí jako byliny nebo i polokeře. Listy mohou být protistojné i střídavé, někdy seskupené v přízemní růžici. Čepele mohou mít pilový nebo vroubkovaný okraj. Vždy jsou ale dužnaté a bez palistů. Kvete nejčastěji oboupohlavnými květy ve vrcholících se 3, 4, 5 nebo mnoha okvětními lístky. Plodem je měchýřek.

Vyskytují se především v oblastech s nedostatkem vody. Pokud u nás dokáží přezimovat, často se jedná o oblíbené skalničky.

Zdroje:

• http://cs.wikipedia.org/wiki/Crassulaceae
• http://rostliny.prirodou.cz/crassulaceae/

Mezi rody této čeledě patří:

Cucurbitaceae (Tykvovité)

Existuje asi 125 rodů s až 960 druhy. Jedná se o velmi známou čeleď díky jedlým plodům jejich rostlin. Patří sem dýně, okurky, melouny, atp. Některé plody ale neslouží ke konzumaci a dají se naopak využít k výrobě hudebních nástrojů, nádob, léků, atd. Pochází zejména z tropů Ameriky, Afriky i Asie. Stonky jsou převážně popínavé nebo plazivé či liánovité a často také ochlupené. Jedná se tedy převážně o byliny s úponkami, ale najdou se i dřevnaté druhy nebo sukuleny se stonkovou hlízou. Listy vytváří střídavé, jednoduché nebo dlanitě laločnaté. Obvykle kvetou velkými jednopohlavnými bílými nebo žlutými květy. Plodem je tobolka nebo bobule. Množí se semeny.

Zdroje:

• http://cs.wikipedia.org/wiki/Cucurbitaceae

Mezi rody této čeledě patří:

Cupressaceae (Cypřišovité)

Čeleď se dále dělí na podčeledě:

• Cunninghamhioideae
• Taiwanioideae
• Athrotaxidoideae
• Sequoioideae
• Taxodioideae
• Callitroideae
• Cupressoideae

Existuje 27 - 30 rodů se 130 - 140 druhy. Rostou v podobě opadavých, poloopadavách nebo stálezelných stromů či keřů. Dorůstají výšek 1 - 116. Barva borky bývá oranžovohnědá až červenohnědá. Listy vyrůstají buď ve spirále v párech natočených vzájemě o 90° nebo křížem po 3 nebo 4. Semenné šišky jsou buď dřevité nebo kožovité (kuličky jalovce). Mezi nejznámější zástupce patří: Cypřiš, Jalovec a Zerav/Tůje.

Mezi rody této čeledě patří:

Cyatheaceae

Cycadaceae (Cykasovité)

Cyclanthaceae (Rozkydancovité)

Cyperaceae (Šáchorovité)

Existuje asi 98 rodů a 4350 druhů. Rostou po celé zeměkouli. Najdou se jednodomé i dvoudomé druhy. Patří sem jednoleté, vícelete nebo trvalé byliny.

Koření v půdě, v podmáčené půdě, ve vodě nebo vzácně dokonce volně plovoucí. Kořeny obvykle tvoří hlízu nebo oddenek. Průřez lodyhy je obvykla trojúhelníkový. Listy jsou jednoduché, přisedlé, čárkovité nebo dlouze kopinaté. Vyrůstají střídavě, 2 - 3řadě, vzácně ve spirále. Kvete obou- nebo jednopohlavnými květy obvykle v kláscích. Ty mohou tvořit složitěší květenství, např. latu, hrozen, atp. Plodem je většinou nažka, výjmečně peckovice.

Zdroje:

• http://cs.wikipedia.org/wiki/Cyperaceae

Mezi rody této čeledě patří:

Davalliaceae

Davidiaceae

Dennstaedtiaceae (Hasivkovité)

Dicksoniaceae

Didiereaceae

Dilleniaceae

Dioscoreaceae (Smldincovité)

Dipsacaceae (Štětkovité)

Doryanthaceae

Dracaenaceae

Droseraceae (Rosnatkovité)

Dryopteridaceae

Ebenaceae (Ebenovité)

Elaeagnaceae (Hlošinovité)

Elatinaceae (Úporovité)

Empetraceae (Šichovité)

Ephedraceae (Chvojníkovité)

Equisetaceae (Přesličkovité)

Ericaceae (Vřesovcovité)

Patří sem byliny, keře a při představě typického představitele vřesu dokonce možná překvapivě i stromy. Řadí se sem na 70 rodů s 2500 druhy. Roste převážně na severní polokouli. Listy obvykle vyrůstají střídavě, nemají řapík a mohou být tvořeny šupinami nebo jehličkami. Mají často kožovitý povrch. V drtivé většině na zimu neopadávají, jsou vždyzelené. Květy jsou oboupohlavné se 4 - 5ti okvětními lístky. Nejčastějšími květenstvími jsou hrozny, okolíky a chocholíky.

Rostlinám vyhovují kyselé půdy s menším obsahem živin. Díky tomu se často vyskytují v lesích, rašeliništích, atp.

Zdroje:

• http://cs.wikipedia.org/wiki/Ericaceae
• http://rostliny.prirodou.cz/ericaceae/
  

Mezi rody této čeledě patří:

Eriocaulaceae

Escalloniaceae

Eucommiaceae

Euphorbiaceae (Pryšcovité)

Zahrnuje asi 300 rodů a na 7500 druhů. Centra druhové diversity jsou v jihovýchodní Asii a tropické Americe. Taxonomie této čeledi je velmi složitá. Podrobnější informace v angličtině můžete zjistit na http://en.wikipedia.org/wiki/Taxonomy_of_the_Euphorbiaceae . Pryšce jsou typické tím, že roní jedovaté bílé mléko zvané latex.

Rostliny mohou být jedno- i dvoudomé. Většina z nich jsou byliny (včetně sukulentů), ale některé, zejména tropické, jsou stromy nebo keře. Listy mohou být střídavé, protistojné (málokdy) a i s palisty (degradované na vlásečnice nebo ostny). Většinou jsou jednoduché. V případě složených pak mají vždy dlanitý tvar, nikdy zpeřený. Květy tvoří složitá květenství - větve vytvářejí lichookolík, listeny přeslen. Plodem je pak tobolka, občas bobule.

Zdroje:

• http://rostliny.prirodou.cz/euphorbiaceae/

Mezi rody této čeledě patří:

Euryalaceae

Fabaceae (Bobovité)

Tato čeleď je třetí nejpočetnější čeledí kvetoucích rostlin (za Orchidaceae a Asteraceae). Má na 730 rodů a přes 19400 druhů. Dělí se na 3 podčeledě:

• Mimosoideae - teplé oblasti Asie a Ameriky
• Caesalpinioideae - celý svět
• Faboideae - celý svět

Věšina z nich patří mezi byliny a keře. To se týká zejména našich zeměpisných šířek. V teplých exotických zemích pak můžete nalézt i stromy. Rostliny dále mohou být jednoleté, víceleté i trvalky. Kořeny dobře vážou dusík a rostliny jsou proto často používáno jako zelené hnojení. Listy jsou obvykle složené a to buď trojčetné, dlanitě složené nebo zpeřené. Mohou být i střídavé, v tom případě jsou obvykle doprovázeny palisty. Dále se mohou vyskytovat úponky (u popínavých) a trny. Kvete oboupohlavnými květy v hroznech nebo hlávkách. Květy mívají pro čeleď charakteristický tvar člunku s pavézou a křídly, celkem tedy 5ti okvětními lístky. Obvykle bývají hodně efektní a stávají se tak oblíbenými okrasnými rostlinami. Tomu dopomáhá i plod, kterým je struk nebo lusk.

Zdroje:

• http://cs.wikipedia.org/wiki/Fabaceae
• http://rostliny.prirodou.cz/fabaceae/

Mezi rody této čeledě patří:

Fagaceae (Bukovité)

Fouquieriaceae

Fucaceae (Chaluhovité)

Fumariaceae (Zemědýmovité)

Gentianaceae (Hořcovité)

Geraniaceae (Kakostovité)

Gesneriaceae (Podpětovité)

Existuje asi 150 rodů s asi 3200 druhy. Rostou ve tropech a subtropech, pouze málo z nich tuto oblast rozšíření přesahuje. Řadčí se mezi trvalky. Většina z nich patří mezi byliny nebo polokeře, ale některé jsou i keři nebo malými stromy. Plodem je tobolka nebo bobule. Množí se semeny. Mezi nejznámější zástupce patří: Fialka, Honzík a Gloxínie.

Mezi rody této čeledě patří:

Ginkgoaceae (Jinanovité)

Globulariaceae (Koulenkovité)

Gnetaceae

Goodeniaceae

Griseliniaceae

Grossulariaceae (Meruzalkovité)

Gunneraceae

Haloragidaceae (Zrnulovité)

Hamamelidaceae (Vilínovité)

Heliconiaceae (Helikoniovité)

Hemerocallidaceae (Denivkovité)

Hippocastanaceae (Jírovcovité)

Hippuridaceae (Prustkovité)

Hostaceae (Bohyškovité)

Huperziaceae (Vranicovité)

Hyacinthaceae (Hyacintovité)

Existuje asi 70 rodů a asi 1000 druhů. Centrem diverzity je jižní Afrika, ale hodně rozšířené jsou i ve středozemí. Patří mezi trvalky a byliny. Pod zemí vytvářeji cibulky, vzácně oddenky. Listy mají podélnou žilnatinu, tvar nejčastěji čárkovitý až kopinatý, vyrůstají z cibule a může jich být 1 - noho. Květy obvykle bývají oboupohlavné, ale naleznou se i jednodomé jednopohlavné. Jsou seskupeny v hroznu nebo hlávce. Plodem je tobolka. Množí se semeny nebo častěji dceřinnými cibulkami. Mezi nejznámější zástupce patří: Hyacint, Modřenec, Mořská cibule, Ladoňka a Ladonička.

Zdroje:

• http://rostliny.prirodou.cz/hyacinthaceae/
• http://cs.wikipedia.org/wiki/Hyacinthaceae

Mezi rody této čeledě patří:

Hydrangeaceae (Hortenziovité)

Hydrocharitaceae (Voďankovité)

Existuje 16 - 17 rodů a 76 - 80 druhů. Patří sem zejména trvalky, jednoletky se vyskytují vzácně. Stejně tak se jedná převážně o vodní nebo bahenní byliny a to sladko- i slanovodní, dále volně plující a zakořeňující. Mohou být dvoudomé i jednodomé. Kvete samostatnými květy nebo ve vrcholících. Plodem je nejčastěji tobolka, občas nažka.

Zdroje:

• http://cs.wikipedia.org/wiki/Vo%C4%8Fankovit%C3%A9

Mezi rody této čeledě patří:

Hydrophyllaceae (Stružkovcovité)

Existuje asi 20 rodů s 300 druhy. Vyskytují se především v mírném a tropickém pásu Ameriky a v jižní Africe. Patří sem jednoletky i dvouletky i trvalky a dále byliny nebo keře. Listy mohou být jednoduché nebo 1 - 2x zpeřené či přenosečné. Dokáží vyrůstat protistojně i střídavě. Kvete oboupohlavnými květy ve vijanech. Vlastní kvítky mají zvonkový tvar a jsou zpravidla drobné. Tovří jej 5 okvětních lístků a 5 tyčinek. Plodem je tobolka.

Zdroje:

• http://rostliny.prirodou.cz/hydrophyllaceae/phacelia/phacelia-tanacetifolia/

Mezi rody této čeledě patří:

Hymenophyllaceae (Blánatcovité)

Hypericaceae (Třezalkovité)

Hypoxidaceae

Iridaceae (Kosatcovité)

Existuje asi 92 rodů s asi 1800 druhy. Pochází především z tropů a subtropů. Patří mezi trvalky a jednoděložné rostliny. Pod zemí vytváří plazivé nebo hlízovité oddenky (vzácně cibule). Nad zemí vytváří nevětvené odyhy. Listy vyrůstají přímo z hlízy, jsou kožovité, mají mečovitý, kopinatý nebo čárkovitý tvar a jsou dvouřadě uspořádané. Kvete oboupohlavnými květy s listeny nejčastěji ve vrcholících, latách, klasech, okolících nebo chocholících. Plodem je převážně tobolka. Mezi nejznámější rostliny patří: Kosatec, Šafrán, Frézie a Gladiola.

Zdroje:

• http://rostliny.prirodou.cz/kosatcovite/
• http://cs.wikipedia.org/wiki/Iridaceae

Mezi rody této čeledě patří:

Isoëtaceae (Šídlatkovité)

Ixioliriaceae

Juglandaceae (Ořešákovité)

Juncaceae (Sítinovité)

Lamiaceae (Hluchavkovité)

Existuje až 7200 druhů a až 263 rodů. Drtivá většina náleží mezi byliny, vzácně se jedná o keře nebo dokonce stromy. Najdou se mezi nimi jednoletky, dvouletky i trvalky. Lodyha mívá čtvrcový průřez. Listy jsou protistojné nebo specielně i křížmostojné. Čepele mívají pilový nebo vroubkovaný okraj bez paistů. Kvete oboupohlavnými pyskatými květy v lichopřeslenech. Plodem je zpravidla tvrda, méně častěji peckovice nebo tobolka. Často bývají využívány v kuchyni do salátů nebo jako koření. Dále se u nich projevují léčivé účinky a používají se také jako zdroj éterických olejů.

Zdroje:

• http://cs.wikipedia.org/wiki/Lamiaceae
• http://rostliny.prirodou.cz/lamiaceae/

Mezi rody této čeledě patří:

Lardizabalaceae (Kokylovité)

Lauraceae (Vavřínovité)

Lecythidaceae (Hrnečníkovité)

Leeaceae

Lemnaceae (Okřehkovité)

Lentibulariaceae (Bublinatkovité)

Liliaceae (Liliovité)

Linaceae (Lnovité)

Lycopodiaceae (Plavuňovité)

Lythraceae (Kyprejovité)

Magnoliaceae (Šácholanovité)

Malpighiaceae

Malvaceae (Slézovité)

V této poměrně vělké čeledi existuje na 200 rodů s asi 2300 druhy. Taxonomická struktura je poněkud obtížnější, podrobnější informace získáte např. na http://en.wikipedia.org/wiki/Malvaceae . Listy vyrůstají obvykle střídavě a jsou laločnatě dělené a často se zubatým okrajem. Okvětních lístků je nejčastěji 5 (existují samozřejmě polokvěté a plnokvěté kultivary s většími počty). Plodem je nejčasteji tobolka nebo oříšek.

Mezi rody této čeledě patří:

Marantaceae (Marantovité)

Rostliny pocházejí především z tropických lesů Jižní Ameriky, dále pak z Australasie a subsaharské Afriky. Vyznačují se barevnou kresbou listů. Důležité je dopřát jim vysokou vzdušnou vlhkost.

Mezi rody této čeledě patří:

Marattiaceae

Marsileaceae (Marsilkovité)

Melanthiaceae (Kýchavicovité)

Melastomataceae (Černoústcovité )

Meliaceae (Zederachovité)

Menispermaceae (Chebulovité)

Menyanthaceae (Vachtovité)

Montiaceae (Zdrojovkovité)

Moraceae (Morušovníkovité)

Moringaceae

Muntingiaceae

Musaceae (Banánovníkovité)

Myricaceae (Vřesnovité)

Myristicaceae (Muškátovníkovité)

Myrtaceae (Myrtovité)

Existuje 130 - 150 rodů s více než 5650 druhy. Nejvíce z nich pochází z východní Austrálie a Malajsie. Patří mezi dvouděložné dřevnaté rostliny. Slouží jako zdroj esenciálních olejů. Listy jsou stálezelené, mohou vyrůstat střídavě i protistojně, obvykle s hladkým okrajem. Mezi nejznámější rostliny patří: Myrta, Štětkovec a Eukalypt.

Mezi rody této čeledě patří:

Nandinaceae

Nartheciaceae (Liliovcovité)

Nelumbonaceae (Lotosovité)

Nepenthaceae (Láčkovkovité)

Nitrariaceae

Nolinaceae

Nyctaginaceae (Nocenkovité)

Nymphaeaceae (Leknínovité)

Nyssaceae

Ochnaceae

Oleaceae (Olivovníkovité)

Onagraceae (Pupalkovité)

Onocleaceae

Ophioglossaceae (Jazykovité)

Orchidaceae (Vstavačovité)

Existuje 850 - 880 rodů a 17 000 - 22 000 (ve skutečnosti nejspíše až 25 000) druhů a tím je i největší čeledí z rostlin vůbec. Rostou od tropů až po tundru. V teplých oblastech jsou především epifiticky rostoucí druhy, v mírném naopak pozemní terestrické. Patří mezi jednodomé rostliny s oboupohlavnými květy. Kořeny vytvářejí hlízu nebo oddenek. Listy mají čárkovitý, kopinatý nebo vejčitý tvar. Kvete samostatnými květy, ale spíše ve skupinách v klasu, latě, hroznu, hlávce nebo okolíku. Plodem bývá tenkostěnná tobolka. Mezi významné sběratele patřil i český botanik Benedikt Roezl (v časopise ABC o něm vyšel i komix v rámci série Lovci zelených pokladů). Dělí se na tyto podčeledě:

• Apostasioideae
• Cypripedioideae
• Epidendroideae
• Higher Epidendroideae
• Malaxidinae
• Orchidoideae
• Vanilloideae

Vyhovuje jim vyšší vzdušná vlhkost, rozptýlené světlo a dostatek živin v podobě tekutého hnojiva. Orchideje produkují desetitisíce semen z jediné rostliny, avšak uchytí se pouze mizivé procento. Pěstují se v domácnostech (ve většině se jedná o hybridy odolnější na bytové podmínky) obvykle v průhledných květináčích ve směsi kokosového vlákna, keramzitu, borové kůry nebo polystyrenu. Zálivka pak probíhá tak, že se jednou týdně na asi 3hod celý květináč namočí do kyblíku s vodou a pak se nechá voda vytéci.

Zdroje:

• http://cs.wikipedia.org/wiki/Orchidaceae
• www.orchidspecies.com/ - anglicky

Mezi rody této čeledě patří:

Orobanchaceae (Zárazovité)

Osmundaceae (Podezřeňovité)

Oxalidaceae (Šťavelovité)

Paeoniaceae (Pivoňkovité)

Pandanaceae (Pandánovité)

Papaveraceae (Makovité)

Parnassiaceae (Tolijovité)

Passifloraceae (Mučenkovité)

Paulowniaceae

Pedaliaceae

Philadelphaceae (Pustorylovité)

Phormiaceae (Lenovníkovité)

Phyllanthaceae

Phytolaccaceae (Líčidlovité)

Pinaceae (Borovicovité)

Zahrnuje 11 rodů a na 250 druhů a to většinu u nás přirozeně rostoucích jehličnanů. Téměř všechny pochází ze severní polokoule.

Rostou v podobě stromů (zřídka keřů) do výšek 2 - 100m a kromě modřínu a pamodřínu (Larix a Pseudolarix) jsou stáezelené. Kmen mají přímý, s vyjimkou borovic nevětvený. Jehličí může vyrůstat protistojně, ve svazečcích nebo ve spirále. Tvoří samčí a samičí šišky, dlouhé 2 - 60cm pokryté ve spirále dřevnatými šupinami. Semena obvykle mají křidélko. Vývoj šišek může trvat 1, 2 a raritou jsou i 3 roky.

Mezi rody této čeledě patří:

Piperaceae (Pepřovníkovité)

Pistaciaceae

Pittosporaceae

Plantaginaceae (Jitrocelovité)

Platanaceae (Platanovité)

Plumbaginaceae (Olověncovité)

Poaceae (Lipnicovité)

Řadí se sem na 400 rodů s cca 10 000 druhy. Pokud se rozhlédnete kolem sebe, tak všude spatříte zástupce této čeledi. Patří sem totiž všechny trávy (včetně obilovin a pícnin). Sami dobře uhodnete, že sem tedy budou patřit jednoletky, dvouletky i trvalky a že se jedná o byliny a jednodomé rostliny. Dále sem patří ale i dřeviny typu bambus a občas i liány. Díky univerzálnosti zástupce nalezenete na celé zemi a to i v téměr všech výškových pásmech a místech. Rádi se shlukují do trsů. Existují následující podčeledi:

• Anomochlooideae
• Aristidoideae
• Arundinoideae
• Bambusoideae
• Centothecoideae
• Danthonioideae
• Ehrhartoideae
• Chloridoideae
• Micrairoideae
• Panicoideae
• Pharoideae
• Pooideae
• Puelioideae

Rostlinu většinou tvoří duté stéblo s kolénky. Pod zemí vytváří obvykle tenké kořínky ve svazečcích. Listy jsou většinou bez řapíku, jsou jednoduché čárkovitě nebo úzce kopinatě tvarované, občas ostře prohnuté podle střední žilky (žilnatina je souběžná), umístěné především v přízemní listové růžici. Květy bývají oboupohlavné, nečastěji seskupené do klásků (obdařených na spodní straně dvěmi plevami). Ty zase jsou seskupené ve stažené latě. Nejčastějším plodem je obilka a dále třeba nažka nebo bobule i oříšek.

Zdroje:

• http://cs.wikipedia.org/wiki/Poaceae
• http://rostliny.prirodou.cz/poaceae/

Mezi rody této čeledě patří:

Podocarpaceae

Polemoniaceae (Jirnicovité)

Polygalaceae (Vítodovité)

Polygonaceae (Rdesnovité)

Polypodiaceae (Osladičovité)

Pontederiaceae

Portulacaceae (Šruchovité)

Potamogetonaceae (Rdestovité)

Primulaceae (Prvosenkovité)

Proteaceae

Pteridaceae (Netíkovité)

Ranunculaceae (Pryskyřníkovité)

Existuje asi 2500 druhů a 60 rodů. Zpravidla se jedná o jednoleté byliny. Méně častěji se setkáte s polokeři, keři nebo dokonce liánami. Listy mohou mít palisty, okraje zase laloky, zoubky nebo jsou celistvé. Žilnatina čepele je dlanitá nebo zpeřená. Květy bývají oboupohlavné, vykvétají samostatně nebo v latách, vrcholících, okolících či klasech. Počet okvětních lístků začíná na 4, nejčastěji jich je 5. Plodem bývá měchýřek nebo nažka, vzácněji bobule nebo tobolka. Rostliny jsou jedovaté.

Zdroje:

• http://cs.wikipedia.org/wiki/Ranunculaceae
• http://rostliny.prirodou.cz/ranunculaceae/

Mezi rody této čeledě patří:

Resedaceae (Rýtovité)

Náleží sem asi 6 rodů s 80ti druhy. Najdou se zde jednoletky, dvouletky i trvalky. Pocházejí zejména ze subtropů Evropy, západní Asie, Středního východu, Severní Ameriky a Jižní Afriky. Jedná se především o byliny, řídčeji keře. Listy mohou být jednoduché nebo dělené. Kvete oboupohlavnými květy nejčastěji v klasech nebo hroznech. Plodem je bobule nebo tobolka.

Zdroje:

• http://rostliny.prirodou.cz/resedaceae/

Mezi rody této čeledě patří:

Rhamnaceae (Řešetlákovité)

Rosaceae (Růžovité)

Patří sem 100 - 120 rodů se 3000 - 4000 druhy. Nejznámějším zástupcem je bezesporu růže, označována jako královna květin. Dalšími významnými představitelem je ovoce mírného pásma a také řada léčivých rostlin. V této čeledi se tedy naleznou byliny, keře i dřeviny, často obdařené ostny. Listy vyrůstají obvykle střídavě, jsou složené a s palisty. Kvete většinou 5tičetnými oboupohavnými květy. Pldem je pak češule.

Zdroje:

• http://cs.wikipedia.org/wiki/Rosaceae
• http://rostliny.prirodou.cz/rosaceae/

Mezi rody této čeledě patří:

Rubiaceae (Mořenovité)

Dělí se dále na mnoho podčeledí (viz. http://en.wikipedia.org/wiki/Rubiaceae ). Existuje asi 611 rodů s více než 13000. Řadí se tím mezi nejrozsáhleší čeledě kvetoucích rostlin. Pochází zejména z teplých a tropických míst celého světa. Rostou nejčastěji v podobě keřů, naleznou se ale i stromy, liány nebo byliny. Může se jednat o jednoletky i trvalky. Listy vyrůstají vstřícně. Kvete oboupohlavnými (zřídka jednopohlavnými) květy. Plodem je dvounažka, tobolka nebo peckovice. Mezi nejznámější zástupce patří: Kávovník, Korálovka a Gardénie.

Zdroje:

• http://rostliny.prirodou.cz/rubiaceae/

Mezi rody této čeledě patří:

Ruscaceae

Rutaceae (Routovité)

Salicaceae (Vrbovité)

Salviniaceae (Nepukalkovité)

Sambucaceae (Bezovité)

Santalaceae (Santálovité)

Sapindaceae (Mýdelníkovité)

Existuje asi 150 rodů s asi 2000 druhy. Pochází zejména z tropů a subtropů. Rosto v podobě stromů, keřů, popínavých rostlin i bylin a to jak stálezelené rostliny, tak opadavé. Dále mohou být jednodomé i dvoudomé, jednopohlavné i oboupohlavné a dokonce i mnohomanželné. Listy jsou nejčastěji střídavé, dále jednoduché, ale i trojčetné nebo i více zpeřen. Kvete v latech, hroznu nebo vrcholíku. Bývají zdrojem chutného ovoce nebo dřeva. Mezi nejznámější rody patří: Javor, Liči, Rambutan a Svitel.

Zdroje:

• http://cs.wikipedia.org/wiki/Sapindaceae

Mezi rody této čeledě patří:

Sapotaceae (Sapodilovité)

Sarraceniaceae (Špirlicovité)

Saururaceae

Rostliny mají bylinný charakter a jsou příbuzné čeledi pepřovníkovitých. Patří sem 4 rody a 7 druhů, což je velmi malý počet. Rostou v Asii a Severní Americe. Listy mají převážně srdčitý tvar s výraznější dlanitou žilnatinou. Kvete v hroznech nebo klasech. Plodem je tobolka nebo měchýřek.

Zdroje:

• http://cs.wikipedia.org/wiki/Saururaceae

Mezi rody této čeledě patří:

Saxifragaceae (Lomikamenovité)

Existuje více než 30 rodů a kolem 650 druhů. Pochází zejména ze severní polokoule.

V této čeledi rostou byliny nebo keříky či sukulenty a to jak jednoletky, tak trvalky. Listy mohou protistojné nebo střídavé bez palistů. Mohou být rovněž zpeřené. Kvete v hroznech, vrcholíku, klasu, svazečku nebo latě jednopohlavnými i oboupohlavnými květy. Tvoří je 5 okvětních lístků. Plodem je měchýřek nebo tobolka.

Zdroje:

• http://cs.wikipedia.org/wiki/Saxifragaceae

Mezi rody této čeledě patří:

Scheuchzeriaceae (Blatnicovité)

Schisandraceae

Sciadopityaceae (Pajehličníkovité)

Scrophulariaceae (Krtičníkovité)

Existuje 220 - 250 rodů a 3000 - 5000 druhů. Rostou v podobě bylin, popínavek nebo keřů a dokonce i stromů. Jsou mezi nimi jednoletky, dvouletky i trvalky. Dále se dělí na podčeledě:

• Aptosimeae
• Buddlejeae
• Hemimerideae
• Leucophylleae
• Limoselleae
• Myoporeae
• Scrophularieae
• Teedieae

Listy vyrůstají střídavě, protistojně, v přeslenech nebo svazečtích bez palistů. Kvete v hroznech nebo klasech a jsou oboupohlavné. Plodem je tobolka.

Mezi rody této čeledě patří:

Selaginellaceae (Vranečkovité)

Simaroubaceae (Simarubovité)

Solanaceae (Lilkovité)

Existuje v ní asi 96 rodů a více než 2500 druhů. Nalezenou se zde jednoletky, dvouletky i trvalky. Jedná se především o byliny. Patří mezi významnou čeleď, kterou člověk hojně využívá jako zdroj potravin, koření nebo léčivky (ale i jedy). Tvar listů nelze pro velikou rozmanitost obecně definovat. Lze pouze říci, že vyrůstají střídavě a mají často zvlněný okraj. Květy mívají 5 okvětních lístků. Plodem může být bobule nebo toboka. Nejznámějšími zástupci jsou: brambor, rajče, paprika a tabák.

Zdroje:

• http://cs.wikipedia.org/wiki/Solanaceae

Mezi rody této čeledě patří:

Sparganiaceae (Zevarovité)

Stangeriaceae (Stangeriovité)

Staphyleaceae (Klokočkovité)

Sterculiaceae (Lejnicovité)

Strelitziaceae (Strelíciovité)

Stylidiaceae

Styracaceae (Syračovité)

Taccaceae (Takovité)

Tamaricaceae (Tamaryškovité)

Taxaceae (Tisovité)

Taxodiceae (Tisovcovicé)

Theaceae (Čajovníkovité)

Thelypteridaceae (Kapradiníkovité)

Thymelaeaceae (Vrabečnicovité)

Tiliaceae (Lípovité)

Torreyaceae (Torejovité)

Trapaceae (Kotvicovité)

Tropaeolaceae (Lichořeřišnicovité)

Typhaceae (Orobincovité)

Ulmaceae (Jilmovité)

Urticaceae (Kopřivovité)

Valerianaceae (Kozlíkovité)

Existuje 7 - 8 rodů s 360 - 370 druhy. Rostliny tohoto rodu patři mezi jednoleté nebo trvalé byliny. Listy mají jednoduché nebo peřenodílné bez palistů. Květy mohou být oboupohlavné nebo vyrůstají samostatně samčí a samičí. Většinou si oblíbily bílou nebo růžovou barvu. Plodem je jednosemenná nažka.

Zdroj:

• http://rostliny.prirodou.cz/valerianaceae/valeriana/valeriana-dioica/

Mezi rody této čeledě patří:

Verbenaceae (Sporýšovité)

Viburnaceae

Violaceae (Violkovité)

Viscaceae (Jmelovité)

Vitidaceae (Révovité)

Welwitschiaceae

Winteraceae

Woodsiaceae (Papratkovité)

Xanthorrhoeaceae

Zamiaceae (Kejákovité)

Zingiberaceae (Zázvorníkotvaré)

Zygophyllaceae (Kacibovité)