Články

Eucomis bicolor

Jak mě Jirka Moule v jednom z komentářů našich stránek upozornil, že kromě Eucomis autumnalis je velmi oblíbeným a hojně pěstovaným i další druh Eucomis bicolor. Pojďme si tedy něco o této africké rostlině říci něco víc. Chocholatice pěstuji již nějakou dobu a kdybych měla vyjádřit jedním slovem charakteristickou vlastnost vystihující tuto cibulovinu napadá

Echeveria strictiflora

Do naší sbírky echeverií v časném jaře loňského roku  přibyla i jedna  středně velká, pomalu rostoucí rostlina s nápadnými modrozeleným listy,  jejichž horní třetina je ozdobena výraznou červenou linkou. Ač menší druh, je  díky svému výraznému vybarvení  Echeveria strictiflora velmi nápadná. V odborné literatuře je druh popisován jako náročnější pro kultivaci. I my jsme měli zpočátku trošku problémy,

Delosperma napiforme

Většina z nás zná delospermy jako nízké, poléhavé nebo plazivé rostliny, převážně vhodné pro pěstování ve skalce. Ale mezi těmito druhy  se vyskytují jedinci, kteří jednoduše svým vyjímečným vzhledem potvrzují pravidlo. Takovým druhem je bezesporu Delosperma napiforme ,více známá pod jméne Mestoklema macrorhizum, kaudiciformí druh z čeledi Aizoaceae. Hned na první pohled je rostlina nápadná

Pachypodium namaquanum

Pachypodium namaquanum , čeleď: Apocynaceae,  se řadí do skupiny velkých sukulentů rostoucích ve vyprahlých  oblastech Severního  Kapska a jižní Namibie. Nalezeme jej v  suchých skalnatých pouštích v nadmořských výškách od 300-900 m nad mořem.  Tyto skalnaté  svahy a kamenité kopce jsou vystaveny letním období  extrémním podmínkám horkého vzduchu a silného větru.  Podnebí je  zde drsné

Sedum stahlii

Poměrně často pěstovaný druh mexického rozchodníku  i když často bývá  nepojmenovaný, občas pod špatným jménem Sedum hernandezi. Sedum stahlii je charakteristický svými červenohnědě vybarvenými, křižmoprotistojnými,  jemně ochlupenými , fazolovitými listy. Je drobnějším druhem a  pokud ho pěstujete na přímém slunci, jsou stonky až do výšky 18 cm vzpřímené, listy hustě stěsnané a výrazně vybarvené. Pokud

Aloe aristata

Aloe aristata je charakteristické svým velkým   množstvím listů s typickým jehlicovitým zakončením a typickými  tečkami s ostnitým zakončením. V době květu jsou určující  papírové listeny, které se objevují na květním stvolu. Druh se  řadí do skupiny jihoafrických zakrslých aloí, společně s dalšími pěti druhy, kterými jsou  A. bowiea, A. brevifolia, A. humilis, A. longistyla,

Agave neomexicana – mrazuvzdorná exotika

Agave neomexicana je jeden z nejkrásnějších zimovzdorných (odolných mrazu)  druhů sukulentních rostlin . Oblastmi jejího výskytu jsou státyUSA – Texas, New Mexico a na severu Mexika, kde roste na skalnatých vápencových stráních a pastvinách,  v nadmořských výškách okolo 1200 metrů. Svou odolností vůči mrazům, až – 29°C. se řadí mezi neodolnější sukulentní  druhy, vhodné pro

Kalanchoe rhombopilosa

Drobný, skvostný keříček, výrazně vybarvené a s interesantními, poutavými tvary listů, které však i při nejslabším doteku pouští stonku a padají k zemi. Tuto rostlinu v přírodě najdeme pouze uprostřed trnité buše, často výrazně hustě zapojené. Není divu, že spatřit K. rhombopilosa ve změti dřevitých stonků, pichlavých větví, opadaných listů a klacíků je velmi nesnadné.

Kalanchoe lateritia

Ochlupenými, tmavě zelenými, měkkomasými listy oděná vytrvalá rostlina dosahuje v přírodě přes 1 m. Nalezneme ji na písečných a kamenitých půdách až do výšek 2 000 m nad mořem. Osidluje zejména poloopadavé a opadavé lesy a buš. Oblast výskytu je východní část střední Afriky. Jedná se o zástupce sekce Kalanchoe, stejnojmenného rodu. Kalanchoe lateritia nás

Kalanchoe miniata

Opět jeden z prutovitě rostoucích, výrazně proměnlivých druhů z Madagaskaru, který byl dříve zařazen k druhu Kitchingia. Tento rod je nyní celý zařazen do rodu Kalanchoe, sekce Bryophyllum. Během vývoje taxonomického řazení se druh pohyboval od rodu Kitchingia, do rodu Bryophyllum po rod Kalanchoe. P5es tyto nomenklatorické proměny je tento druh ozdobou , a to zejména svými poměrně

Sedum suaveolens

V roce 1976 Myron Kimnach objevil na západě  Sierra Madre  nádhernou rostlinu, kterou popsal jako nový druh rodu Echeveria s alabastrově bílými rozetami, rostoucí jednotlivě nebo v koloniích až dva metry v průměru. Ze sedmi vybraných klonů v roce 1977,  kdy rostlina poprvé ve sklenících botanické zahrady v Huntingtonu vykvetla, bylo zjištěno, že se jedná o

Sukulentní otužilec jménem Bergenia

Když jsem dnes ráno procházela naší zasněženou  zahradou, uvědomila jsem si, že v záplavě všech rozchodníků, rodiol, netřesků a delosperem, tak trochu v ústraní, stojí jedna krásná a velmi odolná trvalka, která se na zahradách pěstuje už od dob našich prababiček – Bergenia. Není to sice klasický sukulent s dužnatými listy, ty má tuhé a

Aloe polyphylla

Říše sukulentních rostlin mě neustále překvapuje svou různorodostí tvarů. Vyjímkou není ani rod Aloe, ve kterém nalézáme drobné rostliny dorůstající jen několik centimetrů své velikosti v kontrastu s druhy dorůstajícími několika metrů, nabývajícími rozměrů mohutných stromů s typickými vrcholovými růžicemi na koncích svých větví. Mezi všemi 125 druhy jihoafrických druhů rodu Aloe vyniká

Sedum sedoides

Sedum sedoides je stálezelený druh rozchodníku, který zdobí velké, bílé a velmi nápadné květy. Je to nádherná skalnička rostoucí na skalách a ve skalních štěrbinách, v oblastech Indie, Kašmíru a Pákistánu, v nadmořských výškách od 2000 do 3500 metrů, kde je prostředí s jen malou konkurencí ostatních rostlinných druhů. Je s podivem, že

Sedum gracile

V letošním roce uvádíme v našem zahradnictví na český trh několik novinek z okruhu mrazuvzdorných  rozchodníků. Mimo jiné druhy je  do kategorie novinek 2010 zařazen i kavkazský rozchodník, Sedum gracile. Jedná se o sukulent drobného vzrůstu, tvořící husté koberce složené z drobných šištic, složených z čárkovitých listů. Formou růstu se řadí do skupiny nízkých  rozchodníků tvořících husté

Oxalis ‘Ione Hecker ‘

Letošní způsob léta…..nesvědčí téměř nikomu. Sukulentíky se krčí chladem, místo toho aby předváděly svou krásu v plném růstu. Nadměrné mokro se přestává líbit i většině zimovzdorných sukulentů. Pestré vybarvení listů se vytratilo, stonky se pomalu ale jistě stávají oslabené a vytáhlé. Jedna z mála rostlinek, které toto chladné a mokré počasí vyhovuje je jihoamerický kříženec patřící do

Echeveria minima

Některé druhy rodu Echeveria včetně jejich mezidruhových kříženců  jsou si podobné jako vejce vejci. Kromě několika drobných rozdílů je mnohdy není příliš jednoduché vzájemně je od sebe rozeznat. To je případ i  drobného druhu Echeveria minima, Echeveria globulosa a kultivaru Echeveria ‘Vincent Catto’. V českých i evropských  sbírkách koluje několik rostlin, které jsou vydávány za výše

Echeveria calderoniae

Rostlina o které bych se ráda zmínila je objevila v mé sbírce na jaře letošního roku. Už při prvním pohledu mě zaujaly její jehličkovité listy uspořádané do husté růžice. Vzhled pro echverku poněkud méně obvyklý. Díky letošnímu jarnímu počasí, kdy téměř nesvítilo slunce, bylo poměrně těžké udržet její kompaktní růst. Rostlinka se začala trochu vytahovat a

Echeveria rodolfi

Echeveria rodolfi byla  popsána jako nový druh z  Tamaulipas, Mexiko. (Mexiko, Tamaulipas, obec Hidalgo, 42 km západně od města Santa Engracia, na hranici s obcí Zaragoza, Nuevo León, nadmořská výška 1900 m nm; borové a dubové lesy. 14.října 1998, JG Martínez-Avalos 0819) Byla sbírána V roce 1998 v izolované lokalitě obce Hidalgo v blízkosti hranice státu

rod Graptopetalum

Rod Graptopetalum je zvláštní v tom, že obsahuje některé navzájem  velmi odlišné druhy. Latinské jméno rodu na “Graptopetalum” odkazuje na charakteristický  znak, který  definuje celou  skupinu. Okvětní lístky – petaly, mají na povrchu tmavé znaky červenohnědých teček nebo čar,  budící dojem že jsou  “vyryty” do povrchu buněk. Nutno však podotknout,  že u  některých druhů tyto

nejnovější 184 185 186 187 188 189 nejstarší
(c) Aleš Kyral 2007 - 2018