Rostlina

Info & nástroje:

Skupina:	Kaktusy

Třída:	Magnoliopsida
Řád:	Caryophyllales
Čeleď:	Cactaceae
Rod:	Echinocereus
Druh:	Echinocereus chloranthus

Zdroje z:	Biolib Google (text) Google (obrázky) Plant list uBio ITIS USDA Wikipedia (česká) Wikipedia (anglická)

zobrazeno tento rok: 40x

odkazy a literatura
dotazy a odpovědi

PDF verze pro tisk

registrací získáte možnost přidávat vlastní komentáře k rostlinám

Echinocereus Parodia

Echinocereus chloranthus

^{ceny již od 39,00 Kč s DPH}

Existují vnitrodruhové taxony:

'Alpine'
var. russanthus

Jako doplněk do substrátu doporučuji:
Zeolit
za 13,00 Kč s DPH.

/ Slideshow

Popis rodu Echinocereus

^{ceny již od 30,00 Kč s DPH}

Existuje asi 70 druhů. Pocházejí ze skalnatých míst jihu USA a Mexika. Tvar kaktusu je v mládí kulovitý, žebernatý, později se začně protahovat do sloupovitého cylindrického tvaru. Obvykle vyrůstají v trsích. Kvete velkými květy. Plody jsou jedlé.

Vyhovuje mu plné sluneční záření (po zazimování navykáme postupně se zastiňováním) a teplo. Přezimuje v rozmezí 7 - 10°C (minimum je 5°C) za naprostého sucha. Substrát by měl být písčitý, dobře propustný a výborně prodrenážovaný. Zálivka v době vegetace stačí mírná. Můžete také uplatňovat taktiku, že necháte rostlinu po nějakou dobu na suchu a pak vydatně zalijete. Mladé rostliny se přesazují každý rok, dospělejší každé 2 roky. Některé druhy snášejí mrazy i do -18°C.

Množí se semeny, odnožemi (před zasazením do vlhkého substrátu je nechejte řádně proschnout) nebo řízky.

Více informací získáte, pokud si zobrazíte celý rod rostliny.

Popis čeledě Cactaceae (Kaktusovité)

Pro Čechy je to velmi známá čeleď, přestože u nás kaktusy nerostou. Také mezi významnými botaniky-kaktusáři se vyskytuje jedno české jméno a to Alberto Vojtěch Frič 1882 - 1944 (o jeho cestách vyšel také komix v ABC v rámci cyklu Lovci zelených pokladů). Mnoho evropských sbírek je založeno na semenech dovezených českými dělníky, kteří do Ameriky jezdily na montáže. Některé druhy byly dokonce díky těmto zásilkám sachráněny před vyhynutím. Podle různých taxonomických pojetí existuje 120 - 220 rodů.

Název pochází z řečtiny. Vyskytují se především v Jižní a Severní Americe. Díky lidem se však rozšířily na všechny kontinenty. Patří mezi sukulenty. Většině z nich vyhovuje prostředí polopouště a stepy. Méně pak pouště a 1/20 dokonce na deštné pralesy s druhy epifiticky rostoucími na stromech, kterým vyhovuje rosení - např. Rhipsalis (Věšák). Z westernů lidi znají hlavně veliké několikametrové obry. Většina druhý ale nepřerůstá výšku 20cm. Celkový rozptyl je pak od 5mm po 15m. Vysoké druhy pak slouží často ptákům pro vybudování si hnízda jako náhraška dutin ve stromech. Člověk kaktusy kromě okrasné hodnoty využívá také v potravinářském průmyslu zejména k výrobě alkoholických i nealkoholických nápojů.

Typickým znakem kaktusu je areola, což je zakrnělá postranní větev. Listy jsou pak přetvořené v trny, které slouží jednak k odrazení zvířat k jejich poškození, ale vytvářejí také alespoň nějaký stín. Druhy které naopak rostou ve vysokých polohách jsou ochlupené. Povrch (kutikula) je velmi tuhý, aby dokázal odolávat ostrému sluníčku a teplu a zabraňoval tak odpařování vody. Květy jsou u kaktusů obzvláště krásné. Mohou nabývat různých barev. Napříkal rod Mammillaria je známý tím, že květy vyrůstají na koncích stonků kolem dokola ve věnečcích. Dále asi každý bude znát vánoční kaktus.

Podle místa výskytu vyplývá, že většině kaktusů vyhovuje mírná zálivka, dobře propustný písčitý substrát (je ovšem nutné do něj dodávat minerály v hnojivu) a plné slunce. Na zimu snížit teplotu na 5 - 10°C a nezalévat vůbec. Tato fáze je většinou nutná k tomu, aby jste rostliny donutily ke květu.

Množí se drobnými semeny nebo řízkováním. Oblíbené je také roubovaní. (Komerčně nabízené roubovance se mi zdají být ovšem kýčovité, což prezentuji čistě jako můj osobní názor.)

Zdroje: