nepřihlášen
Prodejci:
karta rostliny zobrazena tento rok 22x
Kaktusy : Magnoliopsida / Caryophyllales / Cactaceae / Pachycereus
Roste v USA a Mexiku v podobě velkého keře nebo malého stromu o výšce 3 - 4,5 (i 7)m. Stonek je od báze větvený, má v průměru 10 - 15cm, povrch zelený, u mladých areol červený, tvořený 5 - 7mi žebry, areoly jsou umístěné 1 - 1,5cm od hřebene žebra, trny jsou silně dvoutvárné, na areole jich bývá 7 - 10ks v barvě růžově červené (později šedé) s délkou 0,5 - 0,7 (i 3)cm, na vedlejších kmíncích jich je při sobě více než 15, jsou šedé až černé, zploštělé, zkroucené, dlouhé až 7,5cm a štětiny dlouhé 4 - 10cm. Kvete krátce nálevkovitými květy délky 3 - 4,5cm, průměru 2 - 3cm a vnitřní strana je růžově oranžová. Plody jsou vejčité až kulovité ve velikosti 2,5 - 4cm. Existuje vnitrodruhový taxon:
klimatická USDA zóna: 9 - 10
Synonyma: Cereus schottii, Lophocereus schottii
Rodové jméno je složenina řeckých slov pakhus = tuhý a cereus = pochodeň. Roste v Mexiku s přesahem do Arizony, USA v podobě velkých keřů až malých stromů o výšce 5 - 15m s průměrem stonku až 1m. Barva je zelená, modrozelená nebo šedozelená. Vytváří 0 - 16 žeber s plochým nebo vroubkovaným lemem. Areoly jsou kulaté až štítnaté s bílými nebo světlešedými chlupy a s 0 - 60ti trny. Květy jsou úzce zvonkovité až nálevkovité, růžové, bílé nebo nažloutlé a dlouhé 3 - 12cm. Plody bývají červené, vejčité až kulovité bobule o průměru 2 - 7,5cm.
Vyhovuje mu plné slunce a dobře propustná půda.
Množí se semeny nebo řízky.
Více informací získáte, pokud si zobrazíte celý rod rostliny.
Pro Čechy je to velmi známá čeleď, přestože u nás kaktusy nerostou. Také mezi významnými botaniky-kaktusáři se vyskytuje jedno české jméno a to Alberto Vojtěch Frič 1882 - 1944 (o jeho cestách vyšel také komix v ABC v rámci cyklu Lovci zelených pokladů). Mnoho evropských sbírek je založeno na semenech dovezených českými dělníky, kteří do Ameriky jezdily na montáže. Některé druhy byly dokonce díky těmto zásilkám zachráněny před vyhynutím. Podle různých taxonomických pojetí existuje 120 - 220 rodů.
Název pochází z řečtiny. Vyskytují se především v Jižní a Severní Americe. Díky lidem se však rozšířily na všechny kontinenty. Patří mezi sukulenty. Většině z nich vyhovuje prostředí polopouště a stepy. Méně pak pouště a 1/20 dokonce na deštné pralesy s druhy epifyticky rostoucími na stromech, kterým vyhovuje rosení - např. Rhipsalis (Věšák). Z westernů lidi znají hlavně veliké několikametrové obry. Většina druhý ale nepřerůstá výšku 20cm. Celkový rozptyl je pak od 5mm po 15m. Vysoké druhy pak slouží často ptákům pro vybudování si hnízda jako náhražka dutin ve stromech. Člověk kaktusy kromě okrasné hodnoty využívá také v potravinářském průmyslu zejména k výrobě alkoholických i nealkoholických nápojů.
Typickým znakem kaktusu je areola, což je zakrnělá postranní větev. Listy jsou pak přetvořené v trny, které slouží jednak k odrazení zvířat k jejich poškození, ale vytvářejí také alespoň nějaký stín. Druhy které naopak rostou ve vysokých polohách jsou ochlupené. Povrch (kutikula) je velmi tuhý, aby dokázal odolávat ostrému sluníčku a teplu a zabraňoval tak odpařování vody. Květy jsou u kaktusů obzvláště krásné. Mohou nabývat různých barev. Například rod Mammillaria je známý tím, že květy vyrůstají na koncích stonků kolem dokola ve věnečcích. Dále asi každý bude znát vánoční kaktus.
Podle místa výskytu vyplývá, že většině kaktusů vyhovuje mírná zálivka, dobře propustný písčitý substrát (je ovšem nutné do něj dodávat minerály v hnojivu) a plné slunce. Na zimu snížit teplotu na 5 - 10°C a nezalévat vůbec. Tato fáze je většinou nutná k tomu, abyste rostliny donutily ke květu.
Množí se drobnými semeny nebo řízkováním. Oblíbené je také roubovaní. (Komerčně nabízené roubovance se mi zdají být ovšem kýčovité, což prezentuji čistě jako můj osobní názor.)
Zdroje:
žádost o přidání nekomerčního odkazu / otevři všechny odkazy
literatura:
