nepřihlášen
Prodejci:
karta rostliny zobrazena tento rok 26x
Kaktusy : Magnoliopsida / Caryophyllales / Cactaceae / Schlumbergera
Roste v atlantských deštných pralesích v Brazílii jako epifyt. Pochází z jižní Brazílie. Rozkvétá koncem podzimu a počátkem zimy. Květy nabývají barvy od bílé do červené. Může být ale i žlutý nebo kombinovaný. Dospělá rostlina může mít jednotlivé stonky dlouhé až 1m. Existuje vnitrodruhový taxon:
Roste ve skalních mechovitých puklinách nebo větvích ve stínu. V kultuře má rád slunné světlé místo a v letních měsících jej můžeme umístit i ven a tím ji zesílit. V období vegetativního klidu (polovina srpna a po odkvětu) potřebuje sníženou teplotu na 12 - 15°C. Přibližně 3 měsíce před chtěným rozkvetením rostlině snížíme zálivku na minimum a přemístíme do chladna. Na takovém místě zůstane zhruba jeden měsíc a pak ji vrátíme zpět do teplejšího prostředí pokojové teploty. V okamžiku objevení poupat zvýšíme zálivku na původní a lehce přihnojujeme každých 14 dní. Po odkvetení opět můžeme zálivku na jeden měsíc snížit a uvést tak rostlinu do většího klidu. Tato doba je vhodná na přesazení. Můžeme použít pouze rašelinu bez dalších příměsí nebo drnovku, listovku a písek ve stejném poměru. Důležité je, aby byl substrát propustný a výživný. V březnu začíná rostlina růst, zvýšíme zálivku a přihnojujeme nejlépe organickým hnojivem. Pozor, aby neobsahovalo vápník, který rostlinu ničí! S přihnojováním končíme v červenci. Nesnáší přemokření. Můžete jej letnit a umístit jej např. do stínu stromu.
Množíme řízky, které si připravíme ulomením z mateřské rostliny. Dejte pozor, aby na řízku byly alespoň tři články. Před zasazením nechte lomovou část dobře zaschnout. Pro dezinfekci můžete použít dřevěné uhlí.
kvete v měsících: 123456789101112 (pouze orientační, doba je závislá na místě na Zemi, počasí, atd.)
Synonyma: Zygocactus truncatus
Pochází z Brazílie. Rod byl objeven Haworthem. První exempláře se do Evropy dostaly r. 1817. Existuje vnitrodruhový taxon:
Doporučuje se rostlině dopřát letnění od května do podzimu do poklesu nočních teplot k 10°C. Následně přemístíme do místnosti s teplotou 12 - 15°C, sníží se zálivka a vynechá se hnojení. Po nasazení poupat se může začít opět více zalévat i hnojit a těsně před rozkvětem zvýšíme teplotu na 18°C (pokud možno, ne více). Vyhovuje mu polostín až rozptýlené světlo. Zaléváme až po proschnutí substrátu. Hnojí se 1x za 14 dní. Je důležité, aby jste od okamžiku vytvoření poupat s rostlinou nehýbali, jinak otřesy mohou způsobit opadání květů! Přesazujeme 1x za 3 - 4 roky do kaktusového dobře propustného substrátu.
Více informací získáte, pokud si zobrazíte celý rod rostliny.
Pro Čechy je to velmi známá čeleď, přestože u nás kaktusy nerostou. Také mezi významnými botaniky-kaktusáři se vyskytuje jedno české jméno a to Alberto Vojtěch Frič 1882 - 1944 (o jeho cestách vyšel také komix v ABC v rámci cyklu Lovci zelených pokladů). Mnoho evropských sbírek je založeno na semenech dovezených českými dělníky, kteří do Ameriky jezdily na montáže. Některé druhy byly dokonce díky těmto zásilkám zachráněny před vyhynutím. Podle různých taxonomických pojetí existuje 120 - 220 rodů.
Název pochází z řečtiny. Vyskytují se především v Jižní a Severní Americe. Díky lidem se však rozšířily na všechny kontinenty. Patří mezi sukulenty. Většině z nich vyhovuje prostředí polopouště a stepy. Méně pak pouště a 1/20 dokonce na deštné pralesy s druhy epifyticky rostoucími na stromech, kterým vyhovuje rosení - např. Rhipsalis (Věšák). Z westernů lidi znají hlavně veliké několikametrové obry. Většina druhý ale nepřerůstá výšku 20cm. Celkový rozptyl je pak od 5mm po 15m. Vysoké druhy pak slouží často ptákům pro vybudování si hnízda jako náhražka dutin ve stromech. Člověk kaktusy kromě okrasné hodnoty využívá také v potravinářském průmyslu zejména k výrobě alkoholických i nealkoholických nápojů.
Typickým znakem kaktusu je areola, což je zakrnělá postranní větev. Listy jsou pak přetvořené v trny, které slouží jednak k odrazení zvířat k jejich poškození, ale vytvářejí také alespoň nějaký stín. Druhy které naopak rostou ve vysokých polohách jsou ochlupené. Povrch (kutikula) je velmi tuhý, aby dokázal odolávat ostrému sluníčku a teplu a zabraňoval tak odpařování vody. Květy jsou u kaktusů obzvláště krásné. Mohou nabývat různých barev. Například rod Mammillaria je známý tím, že květy vyrůstají na koncích stonků kolem dokola ve věnečcích. Dále asi každý bude znát vánoční kaktus.
Podle místa výskytu vyplývá, že většině kaktusů vyhovuje mírná zálivka, dobře propustný písčitý substrát (je ovšem nutné do něj dodávat minerály v hnojivu) a plné slunce. Na zimu snížit teplotu na 5 - 10°C a nezalévat vůbec. Tato fáze je většinou nutná k tomu, abyste rostliny donutily ke květu.
Množí se drobnými semeny nebo řízkováním. Oblíbené je také roubovaní. (Komerčně nabízené roubovance se mi zdají být ovšem kýčovité, což prezentuji čistě jako můj osobní názor.)
Zdroje:
žádost o přidání nekomerčního odkazu / otevři všechny odkazy
literatura:
