a

• abaxiální - spodní, odvrácená strana stonku, rub listu
• abortovaný - úplně zakrnělý, potlačený
• acidofilní - vyžadující nebo snášející kyselý substrát
• acyklický - šroubovitý nebo nepravidelný růst, ne v kruzích
• adaxiální - svrchní, přivrácená strana stonku, líc listu
• adstringencia - svíravé, stahující prostředky
• adventivní - pomocný, náhradní
• afrodisiaka - látky dráždící pohlavní pud
• akcesorický - přídatný
• akladium - stopka středového úboru v květenství jestřábníků
• aksamitový - krátce, hustě chlupatý, s chlupy lesklými, přitisklými
• alogamie (cizosprašnost) - opylení pylem z jiné rostliny
• amara - hořké látky, povzbuzující sekreci trávicích šťáv a chuť k jídlu
• analeptika - prostředky vzpružující, s posilujícím účinkem
• anastomóza - spoj mezi žilkami
• andreceum - soubor tyčinek
• androklinium - prohlubeň nebo zářez ve sloupku za bliznou
• anemochorní rostliny - rostl. rozšiřující se pomocí větru
• anorganický - nemající původ z živých přírodních zdrojů - opak organický
• anthelmintika - prostředky proti střevním parazitům (protihlístové)
• antheridium - pelatka
• anthokyan - červené až modré barvivo, jímž často bývají zbarveny lodyhy a listy rostlin
• antiastmatika - prostředky proti záduše
• antibiotika - produkty nižších rostlin (bakterií) a hub, zabraňující růstu jiných mikroorganismů
• antidiabetika - prostředky k léčbě cukrovky
• antimykotika - prostředky proti plísním a houbám
• antineuralgika - látky zmírňující bolesti způsobené zánětem nervů
• antiseptika - látky zastavující životní činnost mikroorganismů
• antisklerotika - látky proti skleróze
• antitusika - prostředky zmírňující kašel (zejména dráždivý)
• antropické vlivy - vlivy lidské činnosti
• antropogenní (synantropní) stanoviště - stanoviště vzniklé činností člověka
• apikální - z vrcholku stonku
• apokarpické gynoeceum - soubor pestíků volných, navzájem nesrostlých
• apokarpní gyneceum - soubor navzájem volných jednoplodolistových pestíků
• apomixe - tvorba semen bez oplození vaječné buňky
• apopetální květy - bez koruny
• archegonium - zárodečník
• archeofyt - rostlina zavlečená v předhistorické době a středověku (do konce 15. st.)
• areola - drobný polštářkový útvar kaktusů pro růst trnů nebo chloupků
• arthritida - zánět kloubů
• arytmie - nepravidelná činnost (srdeční)
• asimilační list (trofofyl) - zelený list obstarávající cejména výživu rostliny
• atlasový - na povrchu hladký, hedvábně lesklý
• autogamie (samosprašnost) - opylení vlastním pylem
• autotrofní rostliny - rostliny zelené, schopné se vyživovat v nerostné půdě

b

• baktericidní - ničící bakterie
• baňkovitá koruna - srostloplátečná, dole silně rozšířená, nahoře zúžená (zaškrcená), na okraji s krátkými, často ven zahnutými cípy (např. vřes)
• báze - spodina (spodní část); u lodyhy část dolní, přízemní, u listu část blíže řapíku nebo stonku, u květů část bližší stopce nebo lůžku květenství
• bezobalný květ - květ bez koruny nebo okvětí
• bifaciální list - dorziventrální, s nestejnou svrchní a spodní stranou, rozlišeným lícem a rubem
• bisymetrický - útvar souměrný podle dvou k sobě kolmých os
• blizna (stigma) - horní chloupkatá, papilózní nebo žlázkatá část pestíku, ukončující zpravidla čnělku, má velmi různý tvar a hlavním úkolem je zachytit pylová zrna a umožnit jejich vyklíčení v pylovou láčku
• bobule (bacca) - dužnatý nebo šťavnatý plod z jednoho či více plodolistů (např. u borůvky, angreštu, rybízu)
• bobulovitá šištice - zdánlivý plod jalovce, kde plodolisty za zralosti semen zdužnatějí, srostou a vytvoří orgán připomínající bobuli (jalovcové bobule)
• boragoid - dvojvijan
• borka - vnější, odumřelá část kůry
• botka (ocrea, ochrea) - palisty nebo poševní ouška, srostlá ve válcovitý blanitý útvar, objímající osu v místech přisedání řapíku (rdesno)
• brachyblast - trvale zkrácená větévka nebo stonek nesoucí obvykle svazek jehlic; brachyblast je též lůžko květní
• bradavčitý - s polokulovitými až podlouhlými bradavkami
• bratré tyčinky - tyčinky srostlé nitkami ve svazečky (adelfie), podle počtu svazečků rozeznáváme tyčinky jednobratré (sléz), dvoubratré (bobovité), trojbratré (třezalka) a pětibratré (lípa)
• brázditý - s jedním či více podélnými žlábky
• bronchitis - zánět průdušek
• brvitý - s tužšími jednoduchými, víceméně odstálými chlupy na okraji
• brylka - slepený obsah prašného pouzdra, nesoucí na bázi stopečku s lepkavým štítkem k zachycení na opylujícim hmyzu (vstavačovité)
• bulva - ztloustlý řepovitý kořen splývající se ztloustlým hypokotylem a ztloustlou dolní částí stonku
• bylina - jednoletá nebo vytrvalá rostlina s nedřevnatějícím stonkem, který na konci vegetačního období odumírá

c

• celistvý list - list s čepelí jednoduchou, na okraji jen mělce dělenou či celokrajnou
• celokrajný - se zcela hladkým okrajem bez zubů
• celokrajný list - list (či lístek, plátek či listen) na okraji bez zubů nebo vroubků
• cenokarpní gyneceum - pestík srostlý z většího počtu polodolistů
• cenosorus - soubor těsně nahloučených výtrusnicových kupek
• cévni svazek - soubor buněk vodivého pletiva tvořený především protáhlými buňkami dřeva a lýka a sklerenchymatickou pochvou
• chasmogamický květ - otevírající se květ, může být cizosprašný i samosprašný
• chloróza - abnormální žloutnutí nebo vybělování listů jako následek nedostatečné tvorby chlorofylu
• chloupkatý (pilosellus) - drobnými, tenkými chloupky pokrytý
• chlupy (trichomy) - jednobuněčné nebo vícebuněčné, jednoduché nebo větvené výrůstky pokožky
• chmýr (pappus) - kalich hvězdnicovitých nebo kozlíkovitých rostlin, zakrnělý nebo přeměněný v šupinky, štětinky nebo dlouhé, někdy pérovitě chlupaté štětiny (paprsečky)
• chobotnatý (sinuatus, folium sinuatum) - list na okraji mělce stejnoměrně laločnatý, se zářezy i laloky zaokrouhlenými (dub letní i zimní)
• chocholičnatá lata - lata s dolními postranními větvemi prodlouženými, takže květy popř. květenství jsou uspořádány deštníkovitě až v jedné rovině
• chocholík (corymbus) - hroznovité květenství, odvozené od hroznu, jehož postranní větévky (stopky) jsou prodlouženy tak, že květy dosahují roviny prostředního květu; květy jsou ± v jedné rovině a rozkvétají dostředivě (hrušeň)
• cholagoga - prostředky zvyšující tvorbu a vylučování žluče
• chronický - vleklý (průběh choroby)
• chrupavčitý - s velmi úzkým chrupavčitým lemem
• cibule (bulbus) - ztlustlá báze lodyhy, obalená zdužnatělým listem nebo častěji více šupinovitými listy (lilie, česnek)
• cibulky rozmnožovací (bulbilly) - ztlustlé šupiny pupenu tvořící z celého pupenu opadavé, vejčité nebo kulovité útvary, většinou v úžlabí listů; tyto cibulky po opadnutí od mateřské rostliny na příhodném stanovišti přímo vyrůstají v novou rostlinu (orsej, lomikámen zrnatý, kyčelnice cibulkonosná)
• circinátní (spirální) vernace - list je v mládí spirálně stočen a postupně se od báze narovnává
• CITES - zkratka the Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora, tedy dohoda mezinárodního obchodu ohrožených druhů divoké fauny a flóry
• cizopasné (parazitické) rostliny - rostliny neschopné samostatné výživy, a proto rostoucí na jiné (hostitelské) rostlině (kokotice, podbílek)
• cyathium - velmi drobné květenství (připomínají květ), složené z jednoho stopkatého samičího květu, obklopeného 5 vijany samčích květů
• cyklický květ - květ, jehož všechny orgány jsou uspořádány do kruhů (kakost)
• čárkovitý (linearis) - úzký, po selé délce přibližně stejně široký, mnohokrát delší než široký (list trav)
• čeleď (familia) - systematická skupina rostlin se společnými hlavními znaky
• čepel (lamina) - plochá lupenitá část listu
• čepička (calyptra) - ochranné pletivo na konci kořenu
• černavy (slatiny) - vlhké, zvláště na jaře bažinaté louky, s půdou černou, výživnou, zásaditou, silně humózní, po celý rok vlhkou a na jaře stoupnutím spodní vody silně zavlažovanou; na černavách nerostou rašeliníky (u nás polabské černavy, chybně kyselky)
• češule (receptaculum) - miskovitá dolní část květu, vzniklá radiálním srůstem dolních částí kalicha, koruny a tyčinek (lomikamenovité, růžovité)
• četný květ - květ s určitým počtem květních členů v jednom kruhu (např. pětičetný květ růžovitých...)
• četný list - složený list z určitého počtu lístků (trojčetný list jetele, pětičetný až sedmičetný list mochny...)
• čihovitý (turbinatus) - obráceně kuželovitý, někdy s boky vypuklými (připomínající dětskou káču)
• číška (cupula) - miskovitě rozšířená květní stopka, v níž sedí květ nebo plod (dub, buk)
• článek podděložní (hypokotyl) - část stonku na klíčící rostlině mezi kořenem a dělohami (prvními listy)
• článek stonku (internodium) - část stonku (lodyhy, stébla) mezi místy nasedání dvou následujících listů nebo párů vstřícných listů nebo dvou listových přeslenů; u pochvatých listů se pokládá za začátek a konec článku místo, kde pochva nasedá svou bází na stonek
• článkoaná lodyha - lodyha rozdělená uzlinami (nody) ve zřetelné články (internodia); (např. přeslička)
• člunek (carina) - dolní část kuruny bobovitých, vzniká spojením nebo srůstem dvou dolních korunních plátků
• čnělka (stylus) - úzká, dutá stopkovitá část pestíku přisedající zpravidla přibližně na vrchol semeníku a nesoucí blizny; zřídka čnělka chybí (mák)
• čtyřmocné tyčinky (tetradynamické) - čtyři tyčinky delší než ostatní (brukvovité)
• čupřina - svazek vláken, brv nebo chlupů na vrcholu (hlavě) oddenku

d

• dealpiny - rostliny původně vysokohorské, stlačené dobou ledovou do nižších poloh, kde se vlivem místního chladného podnebí uržely dodnes (lomikámen)
• dělený list - list jednoduchý, ale s čepelí mělce nebo hluboce rozdělenou úzkými nebo širokými zářezy, které však nesahají až k řapíku nebo vřetenu (hlavní žilce) listu
• dělený plod (mericarpium) - suchý plod z mnohoplodolistového, srostlého pestíku, který se za zralosti rozpadá v jednosemenné uzavřené díly odpovídající části plodolisů (struk, tvrdka)
• děloha (cotyledo) - první list (listy) na klíčící rostlině, často velmi odlišného tvaru od listů pozdějších
• dezodorancia - prostředky k odstranění pachu
• diagram květní - schematické půdorysné znázornění skladby květu a umístění jeho částí
• dílný list - jednoduchý, do 1/2 až 2/3 šířky rozdělený list v dlanitě nebo zpeřeně uspořádané úkrojky (dlanitodílné listy javoru, peřenodílné listy dubu)
• diploidní - obsahující tělní buňky s dvěma sadami chromozomů
• diplostemonické - tyčinky ve dvou kruzích
• diskovitý plod - suchý poltivý plod (schizokarpium) čeledi slézovitých okrouhlého tvaru, rozpadající se za zralosti na větší počet jednosemenných
• diuretica - prostředky podporující tvorbu a vylučování moče
• dlanitá žilnatina (nervatura palmata) - žilnatina, kde hlavní žilky vybíhají z jednoho místa na bázi čepele listu (kontryhel, kakost)
• dlanitě složený list (folium palmatum) - list s čepelí rozdělenou v samostatné lístky, jejichž hlavní žilky směřují z jednoho místa čepele; lístky jsou na bázi zřeelně oddělené nebo řapíčkaté (dlanitě trojčetný list jetele, mnohočetný u vlčího bobu...)
• dlanitodílný - list má tyto zářezy do 2/3
• dlanitoklaný - list má tyto zářezy do 1/2 čepele
• dlanitolaločný list (folium palmatilobatum) - list se zářezy sotva do 1/3 šířky čepele, uspořádanými podle hlavních žilek, vybíhajících z báze čepele
• dlanitosečný - list má tyto zářezy až téměř k bázi čepele
• dlanitožilný list - list s dlanitou žilnatinou
• dorsiventrální - rozlišený ve svrchní (hřbetní, dorsální) a spodní (břišní, ventrální) stranu (plazivá lodyha nebo oddenek); d. list má svrchní čili lícní (příosní, adaxiální) a spodní čili rubovou (odosní, abaxiální) stranu
• dorzální (hřbetní) - svrchní strana vodorovného orgánu
• draslavý (scaberulus, asperulus) - velmi slabě drsný
• dřeň (medulla) - vnitřní část základního pletiva (např. ve dřevě bezu černého)
• dřeviny - rostliny s dřevnatým stonkem, podle způsobu větvení rozlišované na keře a stromy
• dřevo (xylém, hadrom) - část svazků cévních, tvořená cěvami nebo cévicemi a sklerenchymatickým pletivem se silně ztlustlými blanami
• dřípený - rozdělený v úzké, dlouhé, čárkovité úkrojky (zákrovní listeny u některých chrp)
• drsný (scaber, asper) - porostlý kratičkými tuhými chloupky nebo pokrytý drobnými bradavkami
• dužnatý, masitý - zelený, šťavnatý, většinou pomalu vadnoucí
• dvojvijan (boragoid) - dvojitý vijan (brutnákovité)
• dvouděložné rostliny (dicotyledonae) - rostliny s klíčkem, který má dvě vstřícné dělohy
• dvoudomá (dioecická) rostlina - rostlina s květy jednopohlavnými, u které jsou na jednom jedinci jen květy prašníkové (samčí) a na jiném jen květy pestíkové (samičí); (chmel, vrba, kopřiva dvoudomá)
• dvoulaločný - zářezem rozdělený ve dva laloky
• dvouleté rostliny (bienny) - rostliny vytvářející prvým rokem jen přízemní růžici listů, druhým rokem květy a plody a na konci téhož (druhého) vegetačního období hynoucí
• dvoumocné (didynamické) tyčinky - dvě tyčinky delší než ostatní (hluchavkovité, krtičníkovité)
• dvounažka (diachenium) - poltivý plod suchý, za zralosti se dělící ve dvě jednosemenné, nepukavé části (miříkovité)
• dvouobalné květy - také dichlamydeické, diplochlamydeické, heterochlamydeické, květy s okvětím rozděleným ve dva kruhy, zpravidla kalich a korunu
• dvoupyský (bilabiatus) kalich, koruna - rozdělený ve dvě (horní a dolní) nestejné části (kalich bobovitých a krtičníkovitých, koruna hluchavkovitých a krtičníkovitých)
• dvouřadé - orgány vyrůstají ve dvou řadách na protilehlých stranách stonku nebo vřetene
• dvouřízná lodyha (či stonek, stopka) - zploštělá lodyhy s ostrými hranami (srha, lipnice chaixova)

e

• edodermis - vrstva buněk specifického tvaru, oddělující v kořenech cévní svazek a kůru
• ekzém - zánětlivé onemocnění kůže, vyvolané přecitlivělostí
• elipčitý list - list s čepelí asi 2x delší než širokou, k oběma koncům stejně zúženou, na koncích tupou, uprostřed nejširší
• elipsoidní - trojrozměrný útvar, na podélném řezu eliptický
• emergence - různé výrůstky v květech, které však nepředstavují samostatný morfologický orgán
• endemit - druh nebo plemeno, mezený svým výskytem na určité území (např. zvonek karpatský je endemit karpatský)
• endokarp - vnitřní, mnohdy tvrdé oplodí
• endosperm - zásobní pletivo v semeni, nápadné zejména v obilkách některých trav
• epiblast - první list na klíčku rostlin jednoděložných
• epichil - přední část příčně zaškrceného pysku některých vstavačovitých
• epifit - rostlina rostoucí na jiné rostlině, ale není parazitem
• epimatium - dužnatý obal uzavírající většinu semene tisu
• epipetalní tyčinky - stojící před korunními lístky
• episepalní tyčinky - stojící před kališními lístky
• epitelizace - tvorba nové sliznice
• epitepalní tyčinky - stojící před okvětními lístky
• estrogenní - s účinkem ženských pohlavních hormonů
• excentricky - mimostředně (např. vetnutí řapíku na čepel štítovitých listů)
• exokarp - vnější, obvykle blanité oplodí
• expektorancia - prostředky usnadňující odkašlávání
• extorsní prašníky - prašníky pukající skulinou na vnější straně, obrácené k okraji květu

f

• fanerofyty - dřeviny s obnovovacími pupeny obvykle více než 0,3m nad zemí; makrofanerofyty - stromy, nanofanerofyty - keře
• fasciace - abnormální rozšíření květního lůžka, stonku nebo řapíku, připomínající řadový srůst orgánů
• fermentace - kvašení
• flagela - plazivý výběžek, na konci vystoupavý a zakončený květenstvím úborů
• fosilní - vymřelý a známý jen ze zkamenělin nebo otisků
• fylodie - listovitě rozšířený řapík
• fylogeneze - vývoj druhu
• fylokladia - zkrácené, zploštělé a zelené osy, které napodobují listy a zastávají funkci asimilačních listů (např. chřest, listnatec)
• fylotaxie - postavení listů na ose (střídavé, vstřícné, přeslenité)
• fytoncidy - produkty vyšších rostlin s antibiotickým účinkem

g

• galenické přípravky - léky připravené z přírodních látek
• gametofyt - pohlavní generace (např. výtrusných rostlin)
• gastritida - zánět žaludeční sliznice
• geofyty - vytrvalé byliny s obnovovacími pupeny pod povrchem půdy, přežívají obvykle cibulemi, hlízami nebo oddenky
• glochidie - malý chloupek ukončený háčkem, který vyrůstá z areol u některých kaktusů
• glukokininy - látky snižující hladinu krevního cukru
• gonádotropní - zvyšující činnost pohlavních žláz
• granulace - nově vznikající tkáň při hojení
• gynobazická čnělka - vyrůstající z báze rozděleného semeníku mezi jeho částmi
• gynoeceum - soubor plodolistů v jednom květu, tvořící buď jeden pestík (z jednoho či více srostlých plodolistů), nebo několik až velké množství jednoplodolistových pestíků
• gynofor - stopka semeníku nebo prodloužená část květní osy (lůžka), nesoucí gynoeceum nebo plody
• gynopodium - stopkovitě zúžená báze pestíku

h

• habitus - vzhled
• háčkovitý - zakončený háčkem
• hálky (cecidia) - abnormální útvary, vznikající na různých orgánech rostlin po píchnutí hmyzem (duběnky, růžový houba)
• halofyty - slanomilné rostliny
• haploidní - obsahující buňky s jednou sadou chromozomů
• haustorium - orgán cizopasných rostlin, vnikající do těla hostitele a odtud vstřebávající živné roztoky (kokotice)
• hedvábitý povrch - povrch listů, lodyh, plodů, okvětí... pokrytý hustými, měkkými, lesklými chlupy, v jednom směru přilehlými
• hemikryptofyty - vytrvalé až dvouleté byliny s obnovovacími pupeny na nadzemních stoncích tgěsně při povrchu půdy; pupeny jsou chráněny šupinami nebo nahloučenými jinými orgány a obvykle též sněhovou pokrývkou
• hemolýza - rozpouštění červených krvinek
• hemoroidy - zlatá žíla, městky v řitní oblasti
• hemostatika - prostředky zastavující krvácení
• heterostylie (různočnělečnost) - v květech se na různých jedincích téhož druhu vyskytují dva nebo tři typy různě dlouhých čnělek
• heterotrofní rostliny - rostliny odkázané výživou na organické látky, které byly připraveny jinými organismy (rostliny parazitické a saprofytické)
• hibernakule - přezimující pupeny vodních rostlin, které na konci vegetačního období odpadávají od mateřské rostliny a na jaře klíčí v novou rostlinu (kotvice)
• hilum - jizva po poutku na semeni (bílá skvrna na semeni kaštanu koňského)
• hlava kořene (oddenku) - nejvyšší část přecházející v lodyhu
• hlávka (strboul, capitulum) - jednoduché, hroznovité květenství, které lze odvodit z klasu, jehož vřeteno se zkrátilo na malé, polokulovité lůžko, nesoucí víceméně přisedlé květy (jetel, řepka hlavatá)
• hlíza (tuber) kořenová - kořen ztlustlý v řepovitý až kulovitý, dužnatý orgán (jiřina, orsej, vstavač)
• hlíza (tuber) oddenková - podzemní stonek (oddenek) ztlustlý v podlouhlý až kulovitý, dužnatý orgán (brambor, přesličky)
• hmyzožravé (insektivorní, karnivorní) rostliny - rostliny, které se přiživují dusíkatými látkami, vstřebáváním z těla polapeného hmyzu (rosnatka, tučnice, bublinatka)
• hniložijnost (saprofytismus) - neschopnost rostliny vyživovat se na pouhé nerostné půdě nebo žít příživnicky na rostlinách jiných; saprofytické rostliny čerpají živné látky z odumřelých organických těl, nemusí asimilovat a nejsou proto zelené (hlístník, korálice, hnilák)
• homostylie - v květech téhož druhu jsou všechny čnělky stejně dlouhé
• hrálovitý list (folium hastatum) - list s čepelí podlouhlou nebo vejčitou, na bázi vybíhající ve dva laloky buď mírně, nebo široce rozestálé, nebo až nahoru obrácené, ale vždy spolu svírající tupý úhel (šťovík, špenát)
• hřebenitý (pectinatus) - rozeklaný ve stejnoměrné, dlouhé, úzké, stejně dlouhé úkrojky v jedné řadě (lem zákrovních listenů u chrpy parukářky)
• hrotitý (mucronatus) list - list na špičce tupý, s nasazenou krátkou, šídlovitou, čárkovitou nebo osinovitou špičkou
• hrozen (racemus) - jednoduché květenství, na jehož hlavní ose (vřetenu, rhachis) vyrůstají v úžlabí listenů (někdy úplně zakrnělých) květy, a to na přibližně stejně dlouhých stopkách; vrcholový květ často zakrňuje, květy rozkvétají zdola nahoru
• hroznovitá květenství (racemosní, botrytická) - květenství, kde postranní osy (stopky, větévky) nepřerůstají osu hlavní (vřeteno); rozkvétání se děje zdola nahoru nebo od okraje ke středu
• hruškovitý - tvaru hrušky
• humus - trouch - do různého stupně rozložené zbytky rostlin, uložené v povrchové vrstvě půdy
• huňatý - dlouze, měkce, hustě chlupatý, s chlupy ± odstálými, slepenými (jalové růžice listové u rožce vlnatého, šalvěje)
• huninka - chomáč delších chlupů na bázi střední žilky pluchy
• hvězdovitý chlup - obvykle krátce stopkatý nebo přisedlý, větvící se v přeslenu ve více ramen
• hydrochorní rostliny - rostl., rozšižující se vodním proudem
• hydrofyty - vodní rostliny s obnovovacími pupeny ponořenými ve vodě
• hydroponní pěstování - pěstování rostlin v živném roztoku bez půdy
• hypnotika - látky vyvolávající spánek
• hypochil - zadní část příčně zaškrceného pysku některých vstavačovitých
• hypokotyl - první článek na klíčící rostlině mezi kořínkem (radikulou) a dělohami
• hypokotylní hlíza - vzniklá ztloustnutím hypokotylu
• hypovitaminóza - stav vyvolaný nedostatkem vitamínů

i

• idioblast - buňka nebo skupina několika buněk jiného obsahu nebo tvaru než okolní pletivo (mléčnice pryšců, krupicovité shluky buněk v plodech hrušní)
• inhalace - léčebné vdechování plynů, par nebo rozptýlených kapalin
• intercelulára - malý mezibuněčný prostor, vyplněný nejdříve tekutinou, později často vzduchem
• interlobium - část listové čepele mezi úkrojky peřeně členěného listu
• internodium - část stonku mezi sousedními uzlinami (kolénky)
• intoxikace - otrava
• introrsní prašník - prašník pukající štěrbinou, obrácenou ke středu květu

j

• jalový - neplodný, bezpohlavný
• jařmo (jugum) - pár vstřícných nebo střídavých lístků u listů zpeřených
• jazýček (lingua) - blanitý výrůstek, celokrajný, zubatý nebo třásnitý, vyvinutý někdy na rozhraní pochvy a čepele listové (u trav a ostřic)
• jazykovitá (lingulátní) koruna - srostloplátečná koruna, dole trubkovitá, výše rozšířená v jednostranný jazyk, ukončený 1, 3 nebo 5 zoubky (slunečnice)
• jazykovité květy - souměrné květy s jazykovitou korunou; tvoří buď celé úbory nebo pouze paprsek okrajové květy v úboru
• jednobratré (monadelfické) tyčinky - tyčinky celého květu srostlé nitkami v jeden svazek (slézovité)
• jednoděložné rostliny (monocotyledonae) - rostliny klíčící jednou dělohou (mimo jiné znaky)
• jednodomé (monoecické) rostliny - rostliny s jednopohlavnými květy; obojí pohlaví je na témž jedinci (líska, bříza, kukuřice)
• jednoduchý list (folium simplex) - list, jehož čepel je celokrajná nebo na okraji různě zubatá až hluboce dělená; ůkrojky na bázi souvisí alespoň úzkým proužkem čepele
• jednoleté (annuelly) - rostliny, které v jednom vegetačním období vyklíčí, vyrostou, vykvetou, přinesou plody se semeny a celé uhynou (mák vlčí, chrpa modrák)
• jednopohlavný (diklinický) květ - květ s ústrojím jen jednoho pohlaví, buď samčí, nebo samičí (bříza, líska, chmel)
• jehlice - přisedlý, obvykle tuhý jehlicovitý list různého průřezu u nahosemenných dřevin
• jehlicovitý list (folium acerosum) - list úzce čárkovitý, tuhý (jehličnaté stromy)
• jehněda (amentum) - květenství jednoduché hroznovité, nebo složené (klas vidlanů), připomínající hustý klas, v celosti opadavý, často nící (vrba, bříza); samčí květenství lísky, ořešáku
• ježatý (echinatus) - opatřený tuhými, pichlavými ostny nebo bodlinami (plody některých druhů tolice)
• jizva (hilum) - jizva po poutku na semeni
• jugum (žebro) - podélný výstupek na plodech

k

• kalich (calyx) - vnější obal květní u růrnoobalných květů, skládá se z lísků (sepala), které jsou buď volné (pryskyřník), nebo srostlé (bobovité)
• kalíšek (calyculus) - kruh drobných lístků pod kalichem, vzniklých z palistů kališních lístků (mochna, jahodník)
• kambium (kambiální kruh) - vrstva druhotně dělivého pletiva ve stoncích (zpravidla tvořící ± souvislý kruh blízko povrchu)
• kanálky siličné (vittae) - mezibuněčné prodloužené prostory, obsahující silice nebo pryskyřice (plody miříkovitých, jehlice borovic)
• kapilarita - přirozený vzestupný pohyb vody v půdě
• kápovitý - na špičce na okrajích srostlý a tvořící tak dutou špičku (listy některých trav, ostřic a česneků)
• kardiotonika - prostředky podporující srdeční činnost
• karminativa - prostředky proti nadýmání
• kaudex - ztlustlý kmen nebo stonek, často společně s kořenem, vyskytuje se zejména u sukulentů
• keř (frutex) - dřevnatá rostliny, od země rozvětvená, jejíž větévky dřevnatějí a celé vytrvávají (rybíz, líska)
• keříky (fruticuli) - drobné, sotva 2-3 dm vysoké, hustě rozvětvené keře s celými větvemi dřevnatými (brusinka, borůvka)
• klaný list (folium fissum) - list, jehož čepel je dlanitě nebo zpeřeně dělená do 1/3 až 1/2 v úkrojky ± stejně velké
• klas (spica) - hroznovité jednoduché květenství s vřetenem ± přímým, na němž v úžlabí listenů přesedají květy (jitrocel, vstavač)
• klásek (spicula) - krátký chudokvětý klas, jenž je částí klasu nebo laty u rostlin šáchorovitých a u trav; liseny se zde nazývají plevy, listénce pluchy, vnější okvětní lístky srůstají v plušky, vnitřní jsou přeměněny v plenky, takže klásek se skládá ze zdánlivě nahých květů
• kleistogamie - krytosnubnost
• klíček (embyo, zárodek) - základ budoucí rostliny, uložený v semeni; skládá se z pupenu (plumula), 1-2 děloh, hypokotylu a kořínku; podle polohy kořínku a děloh rozeznáváme klíček hřbetokořenný (notorhizus), bokokořenný (pleurorhizus), žlábkoděložný (conduplicatus, orthoplocus), svinutoděložný (spiralis, spirolobus) a řasoděložný (biplicatus, diplecolobus)
• klimakterium - přechod
• klínovitý list (folium cuneatum) - list s čepelí trojúhelníkovitou, 2-4krát delší než širokou, nahoře širší, ± uťatou, k bázi znenáhla zúženou
• klový otvor (mikropyle) - mezera v obalech vaječných na vrcholu vajíčka, jíž proniká pylová láčka k zárodečnému vaku
• klubíčko, klubko (glomerulus) - vrcholičnaté květenství silně stažené, takže květy jsou téměř přisedlé a tvoří menší nebo větší kulovité květenství (merlíkovité, drkavec)
• kmen (truncus) - dřevnatý, nerozvětvený stonek stromů
• kolce - ztrnovatělé větévky trnky, plané hrušně aj.
• kolénko (nodus) - uzlina na lodyze nebo stéble, kde stonek je vždy plný a kde vyrůstá list (jeho řapík nebo pochva); význačná kolénka jsou na stéble trav
• kopinatý list (folium lanceolatum) - list s čepelí asi 3krát delší než širokou, k oběma koncům znenáhla začpičatělou, v dolní třetině nejširší
• kopisťovitý list (folium spathulatum) - list s čepelí asi 2-4krát delší něž širokou, nahoře nejširší a ± zaokrouhlenou, k bázi dosti náhle (až řapíkovitě) zůženou (sedmikráska)
• kopulace - oplození
• kořen (radix) - zpravidla podzemní orgán rostliny, nikdy nenese listy ani pupeny
• korigens - prostředek upravující vůni nebo chuť léků
• kořínek (radikula) - prvý kořen na klíčku v semeni
• koruna (corolla) - vnější okvětní obal, zpravidla nezelený, zbarvený, jemnější než kalich, většinou opadavý, skládá se z plátků korunních (petala), které jsou buď volné nebo srostlé, někdy zakrnělé ve žlázky nebo úplně potlačené
• kosmopolit - rostlina rostoucí na všech světadílech
• kosníkovitý list (folium rhombeum) - list s čepelí kosočtverečnou, jedním rohem v řapík zúženou
• kožovitý (coriaceus) - silný, pevný, tuhý
• kříženec (hybrid) - rostliny vyrostlé ze semen, která vznikla oplozením vajíčka jednoho druhu pylovým zrnem druhu jiného
• křižmostojné listy (folia decussata) - vstřícné listy, z nichž jeden pár je orientovaný v rovině kolmé k rovině následujícího páru listů (hluchavkovité)
• krytosnubnost (kleistogamie) - vlastnost květů, které se nerozvíjejí, samy se opylují a přinášejí plody (letní květy violky vonné)
• kultigen - uměle vypěstovaná dědičná forma nebo odrůda rostliny
• kultivar - nedědičná uměle vypěstovaná dědičná forma nebo odrůda rostliny
• kumarin - velmi aromatický druh kafru, vonící senem (mářinka, tomka)
• kutikula - tenká vrstva na pokožce (epidermis), chránící povrch rostliny před smáčením, často tvořena voskem
• kýlnatý (carinatus) - na hřbetní straně s ostře vystouplým silným žebrem

l

• láčka (sipho) - výrůstek z pylového zrna, prorůstající do semeníku k vajíčku
• lada - suché, krátkostébelné pastviny na mělkých půdách v nížině a pahorkatině
• laločnatý list (folium lobatum) - list na okraji se zářezy tupými, sahajícími nanejvýš do 1/3 šířky čepele (tj. od střední žilky k okraji)
• lata (panicula) - složený hrozen, květenství, jehož hlavní osa je nejdelší a nese kratší, rozvětvené postranní osy, z nichž nejdolejší jsou mohutnější a k vrcholu se postupně zjednodušují a zkracují (vinná réva, šeřík)
• laxativa - projímadla
• lesostep - travnatý a květnatý porost s řídkými skupinami stromů na suchých stanovištích
• licho- - předpona značící nepravost, např. lichohrozen - nepravý hrozen, lichopřeslen - nepravý přeslen apod.
• lichozpeřený list - zpeřený list ukončený jednotlivým lístkem
• list (folium, fylom) - vegetativní orgán , zaujímající na stonku pravidelné postavení, skládá se z pochvy (nebo palistů), řapíku a čepele (kterákoliv z těchto částí může chybět). velké ploché listy jsou lupenité listy (folia), drobné přisedlé listy jsou listeny (bracteae) a šupiny (squamae).
• listen (bractea) - list, z jehož úžlabí vyrůstají květy nebo větve květenství
• listenec (prophyllum) - drobné, zpravidla dva vstřícné malé listeny na stopce květní
• lístky (foliola) - lupenité části zpeřeného nebo složeného listu
• listovka - zahradnická zemina vzniklá rozkladem listí
• luh (lužní les) - vlhké humózní lesy v oblastech zaplavovaných povodněmi větších řek; jsou tvořeny převážně listnatými stromy
• lusk (legumen) - jednopouzdrý, suchý, pukavý plod z jednoho plodolistu, pukající dvěma chlopněmi ve dvou švech
• lýko (floem, leptom) - část cévních svazků, tvořená sítkovicemi, průvodními buňkami a sklerenchymem, vede asimilační proud

m

• makrospora - samičí výtrus výtrusných rostlin, tvoří se v makrosporangiu (výtrusnici) na makrosporofylech (plodolistech)
• malvice (pomum) - plod dužnatý, nepravý, uvnitř rozdělený v několik blanitých pozder se semeny
• měchýřek (folliculus) - jednopouzdrý suchý plod, vznikající z jednoho plodolistu a pukající jedním otvorem (blatouch, magnolie) metabolismus – látková přeměna
• medník (nectarium) - sekreční orgán, vylučující šťávu s bohatým obsahem cukrů; vznikají na kterékoliv části květů (korunních plátcích, květním lůžku) nebo na částech mimokvětních (extraflorální nektaria např. na řapících třešně)
• mikrospora - samčí výtrus výtrusných rostlin, u semenných rostlin pylové zrno
• mléčnice - větvené, někdy navzájem souvisící mezibuněčné prostory v pletivech rostlin, vyplněné emulzí různých látek (tuků, kaučukovitých l.)
• mnohobratré tyčinky (polyadelfické) - tyčinky srostlé svými nitkami v několik svazečků (lípa)
• monokotylie - jednoděložnost, klíčení embrya jednou dělohou
• mykorhiza - soužití vláken podhoubí hub s kořeny lesních stromů
• mykóza - onemocnění způsobené plísněmi nebo houbami

n

• nahé (achlamydeické, apochlamydeické) květy - květy bez okvětí (vrba, jasan)
• nálevkovitý (infundibuliformis) - dole úzký, znenáhla nahoru se rozšiřující, ± oblý, po stranách rovný útvar (koruna durmanu)
• narkotika - omamné látky
• nažka (achaentium) - suchý nepukavý plod, v celosti opadavý, zpravidla jednosemenný, tvořený jedním nebo několika plodolisty (pryskyřník, koniklec)
• nervatura - žilnatina
• nesouměrný (asymetrický) květ - květ, jímž nelze proložit ani jednu rovinu souměrnosti
• neurotonika - prostředky posilující nervovou soustavu
• neuróza - funkční porucha činnosti nervové soustavy
• nící - dolů visící, převislý
• nitka (filamentum) - spodní tenká část tyčinky nesoucí prašníky
• nitrofilní - vyžadující zvýšený obsah dusíku
• nivální (sněžné) pásmo - pásmo nejvyšších hor, kde se nyvyskytují souvislé porosty a kde se ve stínu udržuje sníh po celý rok
• nivy - vysokohorské louky, buď složené ze statných trav (vysokostébelné nivy) nebo z mnoha druhů bylin (bylinné nivy); rozšířeny od horského do alpinského pásma, v krkonoších od 700 m. n. m.
• nížina - vegetační pásmo nejnižších poloh

o

• obilka (caryopsis) - nažka s tenkým oplodím, které srůstá s osemením a bílkem (plody trav a obilí)
• objímavý (amplexicaulis) - přisedlý list, jehož čepel je na bázi hluboce vykrojená a oba úkrojky přesahují šířku lodyhy (mák setý)
• obkopinatý list (folium oblanceolatum) - list obráceně kopinatý, v horní 1/3 nejširší
• obsrdčitý list (folium obovatum) - list na konci vykrojený, s ostrým zářezem a tupými až zaokrouhlenými laloky; čepel je 2krát delší než široká, k bázi zúžená
• obvejčitý list (folium obovatum) - list obráceně vejčitý, v horní 1/3 nejširší
• očko - základ růstu nového výhonu
• oddenek (rhizoma) - podzemní část stonku, zpravidla plazivá, šupinatá, nesoucí nadzemní stonky (brambor, kosatec) nebo listy (kapradiny)
• ojíněný (pruinosus) - tenkou voskovou vrstvou pokrytý (a proto nasivělé barvy) a vodou nesmočitelný (plody švestky, listy kosatce)
• okolík (umbella) - jednoduché hroznovité květenství, kde všechny stopky květní vyrůstají z jednoho místa (z konce) stonku. okolík složený má na místě květů vyvinuty malé okolíčky
• okrouhlý list (folium rotundatum) - list s čepelí jednoduchou, v obrysu kruhovitou, stejně dlouhou, jako širokou
• okvětí (perianthium) - lístky tvořící obal květů a vyrůstající na květním lůžku; jsou buď v jednom, nebo ve dvou, řidčeji ve více kruzích, a to buď nerozlišené (tvarem i barvou stejné), nebo rozlišené na vnější kalich a vnitřní korunu. okvětí z lístků nerozlišených se nazývá perigon (p) a lístky tepala
• oosféra - samičí pohlavní buňka v zárodečníku kapraďorostů a v zárodečném vaku ve vajíčku rostlin kvetoucích
• oplodí (pericarpium) - soubor pletiv, tvořících plod a uzavírající v sobě semena. je buď jednotné (oříšek), nebo rozdělené ve dvě, příp. tři vrstvy (endocarpium, mezocarpium, exocarpium)
• organický - pocházející z živých přírodních zdrojů - opak anorganický
• oříšek (nux) - nažka s kamenným (sklerokarpickým) oplodím, zpravidla vznikající z více plodolistů
• osemení (testa) - obal semene, zpravidla suchý, blanitý
• ostěra (indusium) - blanitý obal, zakrývající skupinu výtrusnic (výtrucnou kupku) např. u kapraďin
• ostruha (calcar) - dutý, úzký výběžek kališního lístku nebo korunního plátku, zpravidla z báze dolů nebo dozadu vybíhající
• ouško (auricula) - úkrojek listu nebo pochvy, ± objímající stonek

p

• pakorunka (paracorolla) - souhrný název pro různé límcovité až trubkovité výrůstky na koruně nebo okvětí, vzniká z palistů okvětních lístků nebo jejich jazýčků či chlupů
• palice (spadix) - jednoduché hroznovité květenství s velmi ztlustlým až masitým vřetenem, na němž je přisedlé velké množství květů
• palístky (stipellae) - drobné úkrojky čepele na bázi lístků zpeřeného listu
• palisty (stipulae) - úkrojky čepele na bázi listů (řapíků), často podobné malým lupenům
• panašování - odlišné zbarvení části listu
• patyčinka (staminodium) - zakrnělá tyčinka, z níž je vyvinuta jen nitka, prašník chybí
• pavéza (vexillum) - horní, největší plátek květů bobovitých
• pavučinatý (araneosus) - měkce, dlouze, řídce a tence chlupatý, s chlupa spletenými, zpravidla světlými, řídkými
• peckovice (drupa) - plod nepukavý, s oplodím rozlišeným na 3 vrstvy - vnější (xerokarpické), prostřední (sakrokarpické, dužnaté) a vnitřní (sklerokarpické, kamenné)
• peckovičky - souplodí drobných peckovic z jednoho květu s větším počtem nesrostlých pestíků (malina, ostružina)
• pelatka (antheridium) - samší pohlavní orgán, v němž se vytvářejí spermatozoidy
• pelorický květ - abnormálně pravidelný vrcholový květ na konci květenstcí, jehož ostatní květy jsou souměrné (náprstník, lnice)
• peristaltika - rytmické smršťování svalstva trávicí trubice, umožňující pohyb potravy
• pestík (pistilum) - samičí orgán v květech krytosemenných rostlin, vzniká srůstem jednoho nebo několika plodolistů, skládá se ze semeníku, čnělky a blizny
• petala - korunní plátky
• petrofitický - rostoucí na skále
• pH - míra kyselosti nebo zásaditosti; pod 6,5 pH začíná pásmo kyselosti, nad 7,5 pH pásmo zásaditosti
• pilovitý (serratus) - okraj plochého orgánu (např. listu) se zuby i zářezy špičatými; přitom přední strana zubů je kratší než zadní (zuby kupředu namířené)
• planý - divoce rostoucí, nepěstovaný
• plenky (lodiculae) - zakrnělé vnitřní okvětní lístky v květech trav, v podobě drobných hrbolků nebo šupinek, které v době květu oddalují pluchu a plušku od sebe a rozevírají tak květ
• pleva (gluma) - listen na bázi klásku u trav
• pleviny - mnohobuněčné hnědé chlupy nebo šupinky na řapících kapradin
• plevka (palea) - listen pod květem v úboru hvěznicovitých
• plnokvětost - přeměnou tyčinek v okvětní lístky nebo v korunní plátky zdánlivě mnohoobalný květ, často celý vyplněný plátky
• plod (fructus) - orgán obsahující semena a vznikající přeměnou pestíku nebo všech částí květních nebo i jiných listových orgánů po oplození vajíček
• plodenství - soubor více plodů vznikající z jednoho květenství
• plodolist (carpellum, karpel nebo sporofyl) - listový útvar nesoucí výtrusnice (sporofyl) nebo vajíčka (carpellum); u rostlin nahosemenných jsou ploché, u rostlin krytosemenných svinuty a lahvicovitě srostlé
• plstnatý (tomentosus) - oděný chlupy jemnými, hustými, pevně spletenými v hustý souvislý povlak
• plucha (palea inferior) - listen na bázi květu v kláscích trav
• plucha (palea superior) - dva vnější lístky okvětní, srostlé ve dvouhrotou šupinu, podle jiných vyšší listen v květech trav
• pochva (vagina) - bazální část listu, zpravidla rozšířená a ± objímající lodyhu
• podlouhlý list (folium oblongum) - list s čepelí asi 3krát delší než širokou, k oběma koncům stejnoměrně znenáhla zúženou a uprostřed nejširší
• podpůrný listen (bractea) - listen, z jehož úžlabí vyrůstá květ, větev květenství nebo postranní prýt
• pohárkovitý (cupuliformis) - hluboce miskovitý
• pokožka (epidermis, u kořene rhizodermis) - povrchové pletivo, u nadzemních orgánů s průduchy a kutikulou
• poléhavý (procumbens) - na zemi ležící a na konci sotva patrně vzpřímený
• polokeř (suffrutex) - rostlina se stonky dřevnatějícími, ale na konci bylinnými, po vegetačním období nejmladší články stonku odumírají (šalvěj lékařská)
• polospodní semeník - semeník v dolní polovině srostlý s ostatními květními orgána a horní polovinou vyčnívající do květu
• poltivý plod (schizocarpium) - suchý plod, vzniklý z víceplodolistového, srostlého pestíku, který se za zralosti rozpadá v uzavřené díly, odpovídající plodolistům
• polycyklické květy - květy s více než 5 kruhy orgánů
• potlačení - zakrnění
• poupě (alabastrum) - nerozvinutý květ
• poutec (raphe) - místo, kde nasedá vajíčko na poutko
• poutko (funiculus) - stopka vajíčka
• pouzdro prašné (theca) - dutina v prašníku, obsahující pyl a vznikající spojením dvou sousedních pouzdérek
• prašník (anthera) - horní část tyčunky, v níž se vytvářejí pylová zrna
• pravidelný (aktinomorfní) květ - květ se všemi orgány rozloženými stejnoměrně ve svých kruzích a v každém kruhu stejnotvarými, takže lze květem položit více než jednu rovinu souměrnosti
• prchavá koruna (prchavý kalich) - koruna (kalich), opadávající již před úpným rozvitím květu
• prealpiny - teplomilné rostliny nížinné, které vystupují na výslunných místech až do subalpínského pásma
• přepichování - přemisťování vzklíčených semen z výsevné nádoby do samostatných nádob
• přeslen (verticullus) - vyrůstání 2 a více listů nebo větévek z jednoho místa stonku
• přetrhovaně lichozpeřený (abrupte pinnatus) - list lichozpeřený, kde se střídá jařmo velkých lístků s jařmem lístků malých (brambor, tužebník)
• příčepivé kořeny - pomoocné kořeny, přidržující rostlinu na povrchu podložka (břečťan)
• přisedlý list (folium sessile) - list bez řapíku, připojený k lodyze bází čepele
• prostoplátečná (choripetální) - koruna s plátky volnými, nesrostlými, kromě bazálního srůstu v češuli
• prothalium - prvoklíček
• průduch (stoma) - skupina buněk v pokožce, řídící rychlost odpařování vody z těla
• prvobliznost (proterogynie) - pestíky dospívají dříve než tyčinky
• prvoklíček (prothalium) - pohlavní generace kapraďorostů (prokel) a mechorostů
• prvoprašnost (protandrie) - tyčinky dozrávají dříve než pestíky
• prýt - nadzemní část rostliny (část stonku s listy)
• pupek (hilum) - jizva u semene po poutku
• pupek (umbo) - výstupek na štítku plodních šupin na šištici borovice
• pupen (gemma) - základ listnatého prýtu, vyrůstající z úžlabí listu
• pyl (pollinium) - 1-2buněčná drobná tělíska, která přenesena na bliznu květu téhož druhu vyklíčí v pylovou láčku, obsahující generativní buňky, které oplodní samičí buňku ve vajíčku
• pýřitý (pubescens) - měkkými, krátkými, dosti hustými chloupky pokrytý
• pyskatá koruna (corola labiata, bilabiata) - koruna souměrná, srostloplátečná, s horními plátky jiného tvaru a postavení než plátky tvořící dolní část koruny; v diagramech se značí zlomkem (např. 2/3 je dvoupyská koruna, kde horní pysk je tvořen 2 a dolní 3 plátky)

r

• racemózní - hroznovitý
• rámeček (replum) - okraj nepravé přehrádky šešulí
• řapík (petiolus) - stopkovitě zúžená dolní část listu, na bázi někdy pochvovitě rozšířená
• receptakulum - češule
• relikt - druh zachovaný z dřívějších geologických období
• řepicovitá koruna (corolla hypocrateriformis) - srotloplátečná, pravidelná koruna, dole dlouze a úzce trubkovitá, nahoře náhle rozšířená v miskovitý nebo plochý lem
• řepovitý kořen (radix napiformis) - silný, ztlustlý kořen, dole náhle zúžený
• resupinace - otočení květů stočením semeníků tak, že dolní část je pak nahoře
• řízek - oddělená část rostliny (list s řapíkem, větvička, atp.)
• rudiment - zakrnělý orgán
• různočnělečnost (heterostylie) - různá délka čnělek u různých květů téhož druhu; s tím souvisí i různě dlouhé nebo různě postavené tyčinky
• různoobalný (heterochlamydeický) - květ s rozlišeným kalichem a korunou
• různopohlavné - květy s orgány jen jednoho pohlaví (buď s pestíky, nebo tyčinkami)

s

• sametový (holosericeus) - velmi krátce, hustě chlupatý, s chlupy odstálými
• samoopylení (autogamie) - oplození pylem vlastního květu
• saprofytismus - hniložijnost
• sbíhavý list (folium decurrens) - list přisedlý, jehož bazální okraje čepele jsou přirostlé ke stonku a směrem dolů prodloužené, takže na něm tvoří žebra nebo křídla
• sečný list (folium -fissum) - list dlanitě nebo zpeřeně dělený v úkrojky, při čemž zářezy sahají téměř až k vřetenu (řapíku)
• sedativa - prostředky s uklidňujícím, utišujícím účinkem
• sekretolytika - prostředky napomáhající uvolňování hlenů
• semenice (placenta) - místo v semeníku, kde přisedají vajíčka nebo jejich poutka
• semeník (avarium) - dolní část pestíku, zpravidla naduřelá, dutá, obsahující vajíčka
• semenná bobule - semeno u rostlin nahosemenných obalené zdužnatělými listeny, takže celek se podobá bobuli (jalovec)
• semenná peckovice - smeno rostlin nahosemenných, jehož vnitřní osemení je kamenné a vnější dužnaté (jinan)
• semeno (semen) - rozmnožovací orgán vzniklý z oplozeného vajíčka, obalený osemením (testa) a obsahující zárodek a příp. bílek (perisperm a endosperm)
• sepala - kališní lístky nebo ušty
• silice - aromatické, silně těkavé organické látky, obsažené v idioblastech rostlin
• složený list (folium compositum) - list s čepelí rozdělenou dlanitě nebo zpeřeně až k řapíku nebo vřetenu tak, že jsou zde vytvořeny samostatné, navzájem nesouvicející lístky (foliola)
• souměrný (zygomorfický, symetrický) květ - květ s orgány ve svých kruzích nestejnými, takže horní členy mají jiný tvar nebo velikost proti dolním členům v témže kruhu; takovýmto květem lze proložit právě jednu rovinu souměrnosti
• souplodí (apocarpium) - soubor plodů vznikých z jednoho květu, jehož plodolisty navzájem nesrůstají
• spasmolytika - prostředky uvolňující křečové stavy
• spasmus - křeč, křečový stah
• spodní semeník - semeník srostlý s bází květních obalů a tyčinek, takže je zdánlivě pod květem
• spodní teplo - umístění na zdroji tepla (radiátor, hadice s teplou vodou, atp.)
• spojidlo (connectivum) - část tyčinky spojující obě prašná pouzdra a někdy vyčnívající nad prašník
• spora - výtrus
• sporangium - výtrusnice
• srdčitý list (folium cordatum) - jist s čepelí jednoduchou, asi 2krát delší než širokou, v dolní 1/3 nejširší, na bázi vykrojenou ostrým zářezem a zaokrouhlenými laloky
• srpek (drepanium) - vrcholičnaté květenství, kde je vyvinuta jen polovina větví na jedné straně původního opakovaného vidlanu, a to tak, že květy jsou na jedné straně a listeny na straně druhé
• srstnatý (hispidus) - delšími, tuhými, odstálými, ne příliš hustými chlupy pokrytý
• stéblo (culmeus) - dutý (zřídka plný), kolénky v články rozdělený stonek s přisedlými, dlouze pochvatými listy
• stélka (thallus) - tělo nižších rostlin
• stimulancia - látky povzbuzující, vzpružující
• stimulátor - chemický přípravek podporující růst kořenů
• stomachika - prostředky povzbuzující chuť k jídlu a trávení
• stopka (pedunculus) - osa posledního řádu, oddělená od osy nižšího řádu, na konci nese květ nebo plod
• stratifikace - vystavení semen nízké teplotě za účelem dosažení klíčivosti
• střelovitý list (folium sagittatum) - list s čepelí asi 3krát delší než širokou, dole nejširší, na bázi vykrojenou ve dva laloky, svírající spolu ostrý úhel
• střídavé listy (folia alterna) - listy vyrůstající ze stonku po jednom z jednoho místa
• struk (lomentum) - suchý poltivý plod, vznikající z 1-2 plodolistů, za zralosti napříč zaškrcovaný a rozpadající se v jednosemenné díly
• stvol (scapus) - bezlistý stonek uončený květem nebo květenstvím
• subalpinské pásmo - vysokohorské vegetační pásmo (pásmo kosodřeviny)
• sudozpeřený list (folium paripinnatum) - zpeřený list ukončený hrotem nebo úponkou
• suknice - obaly cibulí
• svazčitý kořen (radix fibrillosa) - soubor náhradních (pomocných, adventivních) kořenů, kde hlavní kořen není vyvinut
• svrchní semeník - semeník posazený oprostřed květu, kde obaly květní a tyčinky vyrůstají pod semeníkem
• synantropní - závislý na člověku, žijící v blízkosti lidských sídel
• šešule (siliqua) - suchý pukavý plod, vznikající ze dvou plodolistů, rozdělený ve dvě pouzdra blanitou přepážkou (diaphragma)
• šev (sutura) - místo srůstu plodolistů na pestíku; šev bližší obvodu květu je šev hřbetní, bližší středu květu je šev břišní
• šídlovitý (subulatus) - velmi úzce kuželovitý až jehlovitý, špičatý
• šištice (strobilus) - klas, jehož osa i listeny zdřevnatěly
• šlahouny (stolones, výhonky) - plazivé, šupinaté nebo listnaté stonky, často kořenující a nesoucí růžice listů nebo nového jedince
• štětinovitý list (folium setaceum) - velmi úzký list, zpravidla svinutý, po celé délce stejně úzký, poměrně tuhý (ostřice)
• štítnatý list (folium scutatum) - list s čepelí připojenou k řapíku na rubu čepele, nikoli na okraji

t

• tepala - lístky okvětí nerozlišeného na kalich a korunu
• terč (discus) - útvar v květu, zpravidla vzniklý zduřením některých částí lůžka, nesoucí na svém povrchu medové žlázky
• terestrická rostlina - rostlina rostoucí v půdě
• tobolka (capsula) - suchý pukavý plod, vznikající z víceplodolistového, srostlého pestíku
• tonika - posilující prostředky
• tonus - napětí (svalu)
• toulec (spatha) - listen, často pestře zbarvený obsahující palici (aron, podražec)
• toxicita - jedovatost
• trn - dřevnatý osten původu stonkového (kolce trnky), listového (dřišťál) nebo trichomového (růže)
• trofosporofyl - zelený list schopný asimilace a vytvářející také výtrusnice
• trojený list (folium ternatum) - list s čepelí jednoduchou, ale různě hluboku dělenou ve tři úkrojky
• trouch - do různého stupně rozložené zbytky rostlin, nahromaděné v povrchové vrstvě půdy
• trubka - dolní srostlá část kalichu nebo koruny, po celé délce přibližně stejně široká
• tvrdka (nucula) - poltivý plod ze dvouplodolistového pestíku, který se za zralosti rozpadá na 4 jednosemenné dílce
• tyčinka (stamen) - samčí pohlavní orgán v květu produkující pyl; soubor tyčinek je androeceum

ú

• úbor (anthodium) - jednoduché hroznovité květenství, jehož lůžko (thalamus) je jy silně rozšířené, naspodu porostlé zákrovem (involucrum) a na svrchní straně nesoucí husté drobné kvítky se spodními semeníky; úbory často napodobují jeden květ, tzv. květ biologický
• úponka (cirrhus) - orgán přidržující popínavé rostliny k podložce; mohou být původu stonkového (réva vinná), listového (vikev, hrách) nebo složitého (okurkovité)
• urologica - prostředky k léčbě chorob močových cest
• ušt, ušet - cíp srostlého kalicha
• uťatý - na špičce nebo na bázi rovně ukončený
• uzlina (nodus) - místo na lodyze, kde vyrůstá list
• úžlabní (axilární) - orgán vyrůstající těsně mezi listem a lodyhou

v

• váček (utriculus) - suchý plod, vzikající z jednoho plodolistu a nepravidelně se trhající
• válcovitý kořen (radix cylindrica) - hlavní kořen, po celé délce přibližně stejně silný
• vegetativní rozmnožování - nepohlavní rozmnožování; velmi nebezpečné je zejména u některých invazních druhů rostlin, v případě, že je chceme odstranit
• vejčiitý list (folium ovatum) - list s čepelí jednoduchou, asi 2krát selší než širokou, v dolní 1/3 nejširší, na obou koncích tupou nebo zaokrouhlenou
• vějířek (rhipidium) - vrcholičnaté květenství, které lze odvodit od vidlanu, jehož jen jedna větev s opakovaně vyvíjí, a to střídavě pravá a levá, takže vzniká řídké dvoustranné květenství s květy a listeny střídavě vpravo a vlevo
• vetknutý - přirostlý orgán k orgánu širšímu
• vidlan (dichasium) - jednoduché vrcholičnaté květenství, u něhož vyrůstají v úžlabí 2 vstřícných listenů dvě větve, přerůstající prostřední a často se opět vidličnatě větvící
• vijan (cicinnus) - vrcholičnaté květenství, které lze odvodit z vidlanu, z něhož se vyvine vždy jen jedna postranní větévka, ato vždy na téže straně
• viróza - onemocnění způsobené viry
• vláknitý kořen (radix filiformis) - kořen tenký, dužnatý, odumírající zároveň se stonkem; většinou u jednoletých rostlin dvouděložných
• vlášení kořenové - dlouhé vychlípeniny pokožkových buněk v koncové části nejtenších větví kořene; srůstají s částicemi půdy a čerpají z nich živné roztoky
• vlnatý (lanuginosus, lanatus) - pokrytý jemnými, hustými, jen volně spletenými chlupy
• vodní rostlina - rostlina rostoucí částečně nebo zcela ve vodě
• vrcholičnaté (cymosní) květenství - květenství se zkráceným vřetenem, takže prostřední květ, který rozkvétá nejdříve, je přerůstán postranními větévkami, podobně se dále větvícími
• vrcholík (cyma, pleiochasium) - jednoduché vrcholičnaté květenství, kde postranní větévky vyrůstají v úžlabí střídavých listenů
• vřeteno (rhachis) - hlavní osa květenství
• vřetenovitý kořen (radix fusiformis) - hlavní kořen, silně ztlustlý, nahoru náhle, dolů znenáhla zúžený
• vroubkovaný list (folium crenatum) - list na okraji s velmi mělkými, špičatými zářezy a zaokrouhlenými laloky
• vstřícné listy (folia opposita) - vždy dva proti sobě vyrůstající listy na lodyze
• vykrajovaný list (folium repandum) - list na okraji s mělkými, zaokrouhlenými, stejnými zářezy a špičatými, stejnými zuby
• vystoupavý (ascendens) - lodyha nebo výhonek, na bázi poléhavý, dále obloukem vzpřímený
• výtrusnice (sporangium) - dutý orgán, vytvářející počtveřením (meiózou) výtrusy
• vytrvalé rostliny (perenny) - rostliny, které po několik vegetačních období přinášejí plody a období vegetačního klidu přečkávají ve formě podzemních nebo přízemních oddenků, cibulí apod.
• vytrvalý kalich - kalich, který po odkvětu neopadává a zůstává i na plodu

x

• xerofyta - rostliny přizpůsobené suchému podnebí
• xerothermní - suchomilný a teplomilný
• xylém - dřevní část cévních svazků

z

• zákrov (involucrum) - soubor listenů pod úborem, hlávkou, strboulem apod.
• zaokrouhlený (rotundus) - téměř okrouhlý nebo široce tupý
• zastřihovaný - hluboce zubatý, se zářezy velmi ostrými
• zašpičatělý (acuminatus) - znenáhla zúžený v dlouhou špičku
• zobánek (rostrum) - zúžená část nějakého orgánu, nasedajícína horním konci
• zoochorní rostliny - rostliny, jejichž semena nebo plody jsou roznášena zvířaty
• zpeřená žilnatina (nervatura pinnata) - žilnatina s hlavní žilkou v pokračování řapíku, od níž se oddělují postranní žilky
• zpeřený list (folium pinnatum) - složený list, jehož čepel je rozdělená v lístky, stojící buď vstřícně v párech (jařmech), nebo střídavě na hlavním žebru (vřetenu), které je prodloužením řapíku
• zplanělý - z kultury do volné přírody vysemeněný
• zubatý (dentatus) - na okraji s mělkými špičatými, víceméně odstálými zuby a tupými až zaokrouhlenými zářezy
• zvonkovitá koruna (corolla campanulata) - pravidelná srostloplátečná koruna, na bázi náhle rozšířená, uprostřed krátce válcovitá, s okrajem ven vyhnutým
• zygomorfické květy - souměrné květy
• žebro - silně vyniklá žilka nebo příčný nebo podélný výstupek (jugum) na plodech
• žilnatina (nervatura) - soustava cévních svazků, vynikajících zpravidla nad pokožku
• žlázky (glandulae) - chlupy nebo výrůstky, na konci opatřené buňkami vylučujícímí lepkavou hmotu