nepřihlášen
Prodejci:
Rod Prunus patří do čeledi růžovitých - rosaceae a obsahuje asi 200 druhů, z nichž některé jsou důležitými ovocnými dřevinami, jiné se používají k okrasným účelům. Plodem je peckovice různé velikosti a barvy. Pro přehlednost rozdělujeme rod P. do několika skupin:
Trnka (P. spinosa) se k okrasným účelům používá jen málo - do pozadí velkých sadových úprav nebo ke zpevnění svahů. Zde se využívá její vlastnosti rozšiřovávání se kořenovými výběžky. Proto se nehodí do rodinných zahrad. Tvoří neprostupné trnité porosty. Její drobné peckovice slouží jako potrava ptákům.
Švestka (P. domestica) se jako okrasná dřevina využívá jen málo. Je to však důležitý ovocný druh.
Meruňka (P. armeniaca, syn. Armeniaca vulgaris) - v okrasném zahradnictví se využívá jako podnož. Je to rovněž ovocný strom.
Myrobalán (P. cerasifera) - tvoří keře nebo stromky s nízkým kmenem. Většinou se využívá jako podnož. Má ale několik odrůd využívaných v okrasném zahradnictví, např. P. cerasifera 'Pissardi' s tmavočervenými listy.
Dřeviny z této skupiny se rozmnožují semeny, oddělky (odkopky) z kořenů, nakopčením matečných keřů nebo i řízkováním zelenými řízky v červnu. Pro rozmnožování semenem platí s menšími obměnami pro všechny druhy, že k získání semen (pecek) pro výsevy musíme pecky dokonale zbavit všech zbytků dužniny, které by byly živnou půdou pro plísně. U některých druhů, jako jsou meruňky, švestky, některé slívy a třešně, jde dužnina od pecky poměrně snadno oddělit (lidově: „jde od pecky“), u jiných naopak dužnina přiléhá pevně k pecce. Je třeba dužninu mechanicky odstranit, např.promnutím s hrubým pískem nebo na sítu a následným důkladným propláchnutím. Čisté pecky necháme ve stínu oschnout a stratifikujeme je (proložíme ve vrstvách s čistým vlhkým pískem a uložíme do jara při teplotě 6 - 8°C. Musíme zbránit přístupu myší. Vyséváme koncem března až začátkem dubna na záhony do rýh 3 - 4cm hlubokých a zasypeme humozní zeminou nebo rašelinou s pískem. Záhony udržujeme vlhké, vzcházející semenáčky stíníme. Do podzimu narostou podle druhu do výšky 30 - 50cm, některé i více. Druhým rokem na jaře přeškolkujeme (rozsadíme) a budou schopné výsadby nebo jako podnože pro okrasné kultivary.
Semenáče mandloní (P. amygdalus, syn. Amygdalus communis) a broskvoní (P. persica, syn.Persica vulgaris) se využívají jako podnože. Pecky uchováváme hned po sklizni, aby nevyschly, při teplotě 6 - 8°C. Protože to jsou teplomilné dřeviny, vysévají se do pařeniště, aby byly chráněné před prochladnutím. Po vyklíčení se pařeniště odkryje, je ale třeba myslet na ochranu semenáčků před pozdními mrazíky. Když semenáčky začnou růst, přesadí se na záhony.
Mandloň trojlaločná (P. triloba) je důležitý a oblíbený okrasný druh mající růžové plné květy. Očkuje se na myrobalán, nebo se množí zelenými řízky v červnu. U této podnože je třeba sledovat, aby nevyrážela postranní výhony. Ty je třeba ihned odstraňovat, aby nezesílily a nepřevládly nad naočkovanou okrasnou mandloňí, kterou by mohly i přerůst a zničit.
Třešeň ptačí (P. avium, syn.Cerasus avium), zvaná též ptáčnice, je důležitou podnoží k vypěstování kmenných tvarů okrasných i ovocných odrůd. Při množení semenem není třeba semena vypírat, stačí plody rozmačkat, šťávu nechat vykapat, pecky se zbylou dužninou smíchat s pískem a brzy vysít na záhony. Pokud bychom ale chtěli vysévat na podzim, musíme je proprat, osušit a stratifikovat asi 2 - 3 měsíce před jarním výsevem. Klíčivost pecek ze zdravých plodů bývá 80%. Keřovité tvary okrasných třešní a višní očkujeme v létě na univerzální podnož mahalebku (P. mahaleb). Polokmeny a vysokokmeny těchto druhů roubujeme v předjaří na ptáčnici (P. avium). Všechny druhy a kultivary sakur (P. serrulata) roubujeme v předjaří na ptáčnici kopulací na kozí nožku, nebo i do boku, v požadované výšce. Můžeme je vyjimečně i očkovat v červenci – srpnu. Převislé sakury můžeme také vyvazovat. Jako zajímavost uvádím, že v 80. letech minulého století byla k nám uvedena a velmi propagována višeň plstnatá - (P. tomentosa). Je to keř nebo malý strom, příbuzný spíše slivoním, kvete bílými nebo narůžovělými květy, plodem je malá 1,5cm jasně červená peckovice na téměř přisedlé stopce. Chuť má sladkokyselou jako višně. Pochází z horských poloh v Číně, snáší mrazy až do -40°C. Nesplnila však očekávání, navíc bylo zjištěno, že bývá rezervoárem virové choroby šarky. Viz www.profizahrada.cz/a/cz/3611-prunus-tomentosa-visen-plstnata/. Šarka je virová choroba, kterou přenášejí hlavně mšice, ale může být přenesena z nemocné rostliny rouby, očky, znečištěným nožem nebo nůžkami. Napadá hlavně slivoně, švestky, meruňky a broskvoně. Napadené stromy krní, mají zdeformované listy i plody a časem uhynou. Nemocné sromy je třeba vykopat a spálit, na stejném místě se asi 20 roků nemají vysazovat peckoviny.
Střemcha hroznatá (P. padus, syn.Padus racemosa) a Střemcha pozdní (P. serotina, syn. P. virginiana) ze Severní Ameriky. Obě se množí semenem, které je třeba včas sebrat v létě, dřív než je seberou ptáci. Okrasné odrůdy se v předjaří roubují nebo v létě očkují na základní druh P. padus. Plody necháme změknout (pozor na možnost zapaření), pecky propereme, osušíme a stratifikujeme. Vyséváme na jaře.
Bobkovišeň (P. laurocerasus, syn. Laurocereus officinalis) je stálezelený keř nebo malý strom. Kvete drobnými bílými květy uspořádanými v hroznech v dubnu - květnu. Plodem je drobná černá peckovice. Plody je možno vysévat hned posklizni bez úpravy(odstraňování dužniny). Potomstvo ale není jednotné a je méně odolné, proto se bobkovišně většinou řízkují od pozdního léta do prosince vyzrálými vrcholky letorostů. Řízky se stimulují běžnými stimulátory. Bobkovišně jako jediný podrod rodu P. nesnášejí vápník v půdě, ale vyžadují kyselejší, vlhčí, humozní půdy a polostín. Na slunci roste také, ale je třeba ji v předjaří chránit před prudkým sluncem. Na zimu, jako všechny stálezelené dřeviny, je třeba dobře zavlažit.
JK
Poslední úprava:Dobrý den. Mám na zahradě prunus s podlouhlými listy a potřeboval bych jej zmenšit, ale bojím se, aby to nebylo ve špatnou dobu.
