Drosera Spathulata White Flower 30 semen

Popis
Drosera Spathulata "White Flower"(bílá květina) je robustní bělokvětá forma Drosera Spathulata (rosnatka lžíce). Řadí se mezi nezatahující světlomilné subtropické a tropické rosnatky. Přirozeně se vyskytuje v jihovýchodní Asii, jižní Číně, Japonsku, Mikronésii a Nové Guinei, kde roste především v bažinách a mokřadech. Je to masožravá trvalka chytající kořist na četné žlázy (tentakule), které jsou umístěny na jejích listech. Listy lžičkovitého tvaru tvoří přízemní růžici, ze které vyrůstá stvol s přibližně šesti malými bílými květy o průměru přibližně 6mm.
Rosnatka je nenáročná na pěsování, můžeme ji pěstovat celoročně venku na zahradním rašeliništi, nebo ve skleníku, popř. pařeništi. Lze ji doporučit i úplným začátečníkům.

Výška rostliny
Rostlina dorůstá výšky cca 8cm. Stvoly s květy 20 - 30cm.

Nároky
Většinu druhů rosnatek lze pěstovat celoročně venku na zahradním rašeliništi, ve skleníku či pařeništi. U některých je důležité znát lokalizaci, jelikož mohou růst v níže položených oblastech, kde teploty neklesnou pod bod mrazu, a stejně tak ve vyšších polohách, kde jsou na mrazivé zimy zvyklé. To je případ především Drosera filiformis a Drosera binata. U D. filiformis navíc existuje nezatahující forma, která ve sbírkách ale není příliš častá; mnohem častější je nezatahující tropická forma D. intermedia. Takovéto formy (stejně jako rostliny z teplejších oblastí) bychom v zimě venku udrželi jen velice obtížně. Pěstujeme je stejně jako nezatahující druhy ze (sub)tropů. V době vegetace jsou na světlo velmi náročné, stejně jako většina rosnatek. Potřebují dostatek přímého slunce. V zimě, kdy jsou zatáhlé v hibernaculu, světlo samozřejmě nepotřebují vůbec. V létě vyhovují teploty venkovní, pouze Drosera stenopetala a D. arcturi jsou mírně chladnomilnější. V zimě záleží především na podmínkách na domovské lokalitě, ze které jedinec pochází. Často lokalizaci neznáme a je nutné mrazuvzdornost na několika vzorcích vyzkoušet. V létě mohou květináčky stát trvale ve vodě, v zimě zálivku mírně snížíme. Přednostně používáme měkkou vodu. Postačují nádoby menších rozměrů, které však nejsou příliš praktické pro nechráněné venkovní zimování (lehce promrznou). K venkovnímu zimování tedy používáme raději velké nádoby nebo rostliny sázíme přímo do uměle vytvořeného rašeliniště. Někdy se hibernacula dávají do pytlíku s rašeliníkem a ukládají na zimu do ledničky - i to je možné. Jako substrát pro vegetující rostliny je vhodná směs rašeliny a křemičitého písku nebo perlitu (poměr 2: 1), Drosera linearis dokáže růst i na zásaditém substrátu. Přesazujeme podle potřeby, nejlépe na jaře, když se rostliny probouzí. Důležitý je pohyb vzduchu, RVV nehraje takovou roli, avšak při dobrých světelných podmínkách má její vyšší hodnota na rostliny pozitivní dopad.
Malé semenáčky je vhodné přikrmovat hmyzem. Není to však podmínkou spokojeného růstu, pouze se vývoj rostlin urychlí. Umělé hnojení nedoporučuji. Všechny druhy jsou samosprašné a v případě dobrého růstu většinou i ochotně kvetou (na jaře nebo po celou sezónu). Výjimkou je Drosera binata, u níž některé formy samosprašné nejsou. Semínek bývá velké množství a po několikaměsíční chladové stratifikaci bez problému klíčí. Dopěstování semenáčků není obtížné. Vegetativně se tyto druhy mimořádně jednoduše množí pomocí listových řízků, u některých druhů jsou možné i řízky kořenové.
Občas jsou rostliny napadeny mšicemi nebo jinými běžnými škůdci. Při použití chemie musíme postupovat opatrně - rosnatky jsou citlivé a lehce můžeme listy popálit. Při zimování se často setkáváme s houbovými chorobami. Hibernacula jsou proti chemickým prostředkům mnohem odolnější, takže není problém chemii použít. Dokonce to lze doporučit i preventivně.

Výsev a klíčení
Pěstování masožravých rostlin od semínek je velice jednoduchá záležitost, ale má svá specifika, která je třeba dodržovat.
Čím mladší semínka, tím lepší klíčivost. Některé druhy si dobrou klíčivost uchovávají déle než jiné. Při chladném skladování i přes 10 let.
Některé ale potřebují pro lepší klíčení něčím nabudit. Když zůstaneme jen u nejběžnějších druhů, je tím myšlena chladová stratifikace. Je to proces, při němž jsou semínka vystavena po určitou dobu (cca 1 - 3 měsíce) vlhku a chladu - nahrazuje to zimní období na přírodních stanovištích rostlin. Tím si vyvodíme, které druhy to uvítají a které nikoli - chladová stratifikace je vhodná pro druhy z míst, kde se střídá teplé léto a chladná zima. (Chladová stratifikace není vhodná pro (sub)tropické druhy) V přírodě to bývá tak, že část semen vyklíčí ještě tentýž rok a zbytek až po chladné zimě. Stejně tak to samozřejmě může být i v kultuře. V pěstitelské praxi se chladová stratifikace provádí dvěma způsoby. Prvním způsobem je umístění semen do ledničky, kde jsou v mokrém ubrousku s trochou dezinfekce (jako prevence proti plísním). Druhý způsob je přirozenější - na podzim, nebo v průběhu zimy se semínka vysejí do květináče, který se nechá přes zimu venku. Semínka, která to potřebují, již máme stratifikovaná a teď přejdeme k samotnému výsevu. Je tu také více možností. Asi nejběžnější z nich je výsev na běžný pěstební substrát, v jakém rostou dospělé rostliny. Většinou tedy rašelina, případně rašelina s křemičitým pískem nebo perlitem. Semínka se pouze vysejí, nezasypávají se! Drobné semenáčky potřebují světlo, takže výsev umístíme na světlé místo jako dospělé rostliny. Substrát by měl být stále mokrý.
Druhým způsobem výsevu je vysévání semínek do vody. Tento způsob není tak často používaný, což je škoda, protože se s ním dosahuje mnohdy lepších výsledků než při výsevech na substrát. Hlavní výhody spočívají v tom, že je to skladnější, lépe kontrolovatelné a nemusíme čelit různým neduhům substrátů, jako jsou řasy, smutnice, plísně a další. Semínka se jen vysypou do čisté vody nebo se nechají klíčit přímo ve zkumavce, v níž byla uložena a umístí se na světlo. Nejlepších výsledků dosahuji, když mikrozkumavku s výsevem umístím blízko zářivky, která vydává světlo i teplo - některé druhy vyklíčí již za několik málo dní, při výsevu na substrát při nižší teplotě by to trvalo několik týdnů. Po tom, co semínka vyklíčí, by se měly semenáčky přemístit do běžného substrátu, kde se o ně staráme jako o dospělé rostliny. Prvních pár dní po přemístění ale musíme udržovat vysokou vlhkost vzduchu i substrátu, jinak nám semenáčky, zvyklé na extrémní vlhko, mohou uschnout. Výsev do vody se doporučuje především pro semínka rosnatek, tučnic, bublinatek a genlisejí. Úplně nejlepší strategií je nechat část semínek klíčit na substrátu, část ve vodě a část nechat jako zálohu pro případ neúspěchu.