nepřihlášen
Prodejci:
karta rostliny zobrazena tento rok 32x
Užitkové / Technické : Magnoliopsida / Asterales / Asteraceae / Helianthus
Roste v tropech a subtropech Severní Ameriky, Brazílie, východu USA a jižní Kanady jako trvalka a v Evropě se uchytila především ve Francii. Dorůstá výšky (0,5 -) 0,9 - 3 (i 4)m. Je charakteristická svým kořenovým systémem v podobě hlízovitých svisle rostoucích oddenků, podle nichž má také své druhové jméno. Sklízejí se nejlépe až po prvních mrazících, dají se konzumovat jak za syrova, tak po krátkém varu a jsou vhodnou potravou pro diabetiky. Z 1m2 lze sklidit 4 - 7kg. Povrch rostliny je drsný a ochlupený. Stonky se v horní 1/2 řídce větví. Listy má střídavé, dlouhé 8 - 25cm, vejčitě kopinaté až srdčité a řapík je křídlatý. Kvete v úboru o průměru 5 - 8 (i 10)cm a trubkovité i jazykovité květy jsou žluté. Plodem je nažka délky 4 - 6mm s chmýrem délky 2 - 3mm. Existují vnitrodruhové taxony:
Vyžaduje vlhké písčité výživné půdy a dostatek slunce. Není náročná na pěstování, spíše časem dochází k zaplevelování. Dobře snáší sucho i stín. Odolává mrazům do -30°C.
Množí se hlízami.
kvete v měsících: 123456789101112 (pouze orientační, doba je závislá na místě na Zemi, počasí, atd.)
klimatická USDA zóna: 4 - 10
Synonyma: H. esculentus, H. subcanescens, H. tomentosus, H. tuberosus var. albus, H. tuberosus var. purpurellus, H. tuberosus var. subcanescens
Rodové jméno pochází z řeckých slov helios = slunce a atnhos = květ. Roste zejména v Severní, méně často v Jižní Americe zpravidla jako jednoletka (i trvalka). Stonky jsou silné a vysoké. Listy jsou drsné, ochlupené a zpravidla mírně lepivé Květenstvím je úbor a plodem je nažka. Nejznámějším druhem je H. annuus. Existují vnitrodruhové taxony:
Vyhovuje ji plné slunce nebo polostín a dobře propustná půda bohatá na živiny. Dobře snáší krátká období sucha.
Množí se semeny nebo dělením trsů.
Více informací získáte, pokud si zobrazíte celý rod rostliny.
Je to velmi bohatá čeleď. Řadí se sem více než 1300 rodů s cca 20 000 druhů. Náleží sem jednoletky, dvouletky i travalky, dále pak byliny, polokeře, keře a dokonce i stromy. Listy mohou být střídavé i vstřícné, celokrajné nebo různě vykrajované. Květy jsou charakteristickým znakem hvězdnicovitých. Většinou jsou 5tičetné (4četné zřídka) a především jsou seskupené v úboru. Principem úboru je, že na středovém terčíku je seskupeno mnoho drobných květů vedle sebe, přičemž u krajních jsou okvětní lístky protažené a jsou lidově považovány za jediné okvětní lístky. Typickým příkladem je kopretina. Plodem je nažka.
Zdroje:
žádost o přidání nekomerčního odkazu / otevři všechny odkazy
literatura:
