karta rostliny zobrazena tento rok 4x
Keře : Magnoliopsida / Ericales / Ericaceae / Rhododendron
Roste na Moluckých ostrovech v podobě keře. Dorůstá výšky do 5m. Větve jsou v mládí řídce šupinaté. Listy jsou řídké, obvejčité, zakulacené či krátce otupělé, oboustranně šupinaté, podvinuté, dlouhé 1,9 - 4,3cm, široké 0,7 - 1,9cm, žilnatinu tvoří 4 - 5 párů žilek a řapíky jsou dlouhé 2mm. Kvete samostatnými květy na 0,8 - 1cm stopce, kalich je zkosený, malý, tupě 5tilaločný, okraj dlouze ochlupený, koruna hnědooranžová nebo žlutá, trubkovitá, dlouhá 3cm, vně řídce šupinatá, trubka dlouhá 2,5cm, široká 6mm, laloky jsou vejčité, tupé, dlouhé 5 - 6mm a široké 4 - 5mm.
Nepodařilo se mi získat fotografii. Máte-li nějakou k dispozici a není chráněna autorským právem, prosím o zaslání na: . Děkuji.
Roste v mírném pásu severní polokoule, jihovýchodní Asii a severu Austrálie (nejvíce druhů je na Nové Guineji, Borneu a Sulawesi) v v podobě stálezeleného, poloopadavého nebo opadavého keře (i stromu). Pěnišníky pěstované na našich zahradách pochází z oblastí jihozápadní Číny, Himaláje, Kavkazu a Severní Ameriky. Všechny druhy jsou jedovaté. Listy jsou střídavé, zpravidla celokrajné. Květenství je okoličnatě svazečkovité, vlastní květ má 5tidílný až 5tilaločnatý kalich, koruna bývá zvonkovitá až nálevkovitá (i trubkovitá), zpravidla 5 (i 6 - 10)ticípá a má 5 - 20 tyčinek. Plodem je eliptická až vejčitá tobolka obsahující drobná semena. Vyhlášeným krajem kde se pěstují pěnišníky je Liberecko. Krásnou sbírku, kde exempláře rostou i mezi stromy v lese naleznete v Průhonickém parku nebo na Štiříně. Je registrováno nepřeberné množství vnitrodruhový taxonů, např.:
Potřebují kyselou půdu (zcela bez vápna) bohatou na živiny, chladnější a vlhké místo. Prospívá jim také každoroční mulčování kůrou o tloušce 10cm. Vhodné je také používat listí, kompost, atp. Při pěstování v květináčích je důležité vybírat květináče tvarované do šířky, protože i tak rostou kořeny. Výškově postačí do 30 - 40cm. Po přesazení je důležitá zálivka. Substrát udržujte stále vlhký. Vyberte místo mimo přímé slunečné záření. V zimě využívejte dny kdy nemrzne k zalévání. Hnojí se tekutými organickými hnojivy. Hnojíme v létě, na konci zimy a před květem.
Množí se semeny. Můžeme také nižší větve zasypat do země. Zakoření za 2 roky. Řízkování nebývá úspěšné a když se o něj pokusíte, vyberte tenčí větvičku se třemi páry listů.
Více informací získáte, pokud si zobrazíte celý rod rostliny.
Patří sem byliny, keře a při představě typického představitele vřesu dokonce možná překvapivě i stromy. Řadí se sem na 70 rodů s 2500 druhy. Roste převážně na severní polokouli. Listy obvykle vyrůstají střídavě, nemají řapík a mohou být tvořeny šupinami nebo jehličkami. Mají často kožovitý povrch. V drtivé většině na zimu neopadávají, jsou vždyzelené. Květy jsou oboupohlavné se 4 - 5ti okvětními lístky. Nejčastějšími květenstvími jsou hrozny, okolíky a chocholíky.
Rostlinám vyhovují kyselé půdy s menším obsahem živin. Díky tomu se často vyskytují v lesích, rašeliništích, atp.
Zdroje:
žádost o přidání nekomerčního odkazu / otevři všechny odkazy
literatura: